Černá tma zapomnění (Defekt)

Moje první setkání s Barronem dopadlo docela úspěšně. Víceméně to bylo přesně takové, jak jsem čekal od moderního kosmického hororu. Velice oceňuji, že autor se v daném subžánru pohybuje s grácií a originalitou. Rozhodně nejde o nějaký pokus napodobit HPL, nebo nedej bože o něco jako fan fikci z lovecraftovského univerza. Ne, Barron má svůj vlastní svět a své vlastní hrůzy, které prožíváme skrze staříka Dona, jehož vzpomínky na život obsahují nevysvětlitelné mezery, při jejichž postupném odhalování docházíme k tomu, že jeho žena není tak úplně taková, jak se zdá. Kult Velké pijavice mě bavil, stejně jako autorův styl. Od začátku knihy je hororový prvek přítomen, ač většinou jen v náznacích, a vše do sebe začne zapadat až během posledních kapitol. Najde se ovšem i pár věcí, které bych rád vytknul. Jednak absurdní množství vedlejších postav, které se v knize mihnou na pár stránkách a dále nehrají roli a druhak možná až zbytečnou délku románu. Přestože je téma zajímavé i hezky zpracované, ty hodnotnější pasáže by stačily na opravdu hutnou a excelentní povídku. Bohužel je zde ohromná spousta vaty, takže třeba Kingovi fanoušci budou "jako doma". Dávám 4/5 hororu, který uspěl v tom, že jsem se cítil nekomfortně a zároveň byl originální a psaným pěkným stylem. Docela mě láká si od Barrona přečíst něco dalšího z tohoto "světa".