Cyklistka

Příběh baronky Blanky ze šlechtického rodu Battaglia. Divoká dívka, která neprahla po manželství, ale měla raději dobrodružství, a především jízdu na kole. V rozpadlém zámečku na jihu Čech vzpomíná na své mládí i na svou osudovou lásku. Příběh je inspirován skutečnou postavu, avšak celkově je smyšlený. Tak tohle byla úžasná knížka. Po Eugénii a Podbrdských ženách jsem čekala, že se mi to bude líbit a mé očekávání se vyplnilo, možná snad i předčilo. Je to knížka, která Vás zasáhne. Budete sledovat nelehký osud šlechty v Československu, i to, jak se k tomu sami postavili. Baronku Blanku si zamilujete, budete jí fandit a budete vše prožívat s ní. Příběh čteme ve dvou rovinách – když byla Blanka malá a pak z pohledu stárnoucí Blanky, jak vzpomíná na svůj život. Knížka mi dala přesně to, co od knihy očekávám – emoce. Budete se smát, budete však i brečet, rozhodně si připravte kapesníky. Po dočtení poslední stránky jsem měla chuť začít číst zase znovu od začátku, vůbec se mi s paní baronkou nechtělo loučit. A navíc jsem se dozvěděla spoustu nového. Jelikož jsem chtěla vědět víc o skutečné postavě paní Blanky, kromě pátrání po internetu jsem se podívala na dokument Paní Le Murie, kde se s Blankou seznámíte „osobně“ a jen si dokreslíte celý příběh o její osobu, její hlas a její skutečné myšlenky. Za mě tedy velké doporučení, krásná knížka, kterou si užijete a k tomu se dozvíte spoustu zajímavých informací. Nádherná obálka je už jen třešničkou na dortu.

Knížka se mi četla velmi lehce, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Krásný příběh z časů minulých a na reálném základě. Opravdu doporučuji.

Příběh baronky Blanky Battaglia jsem zhltla na posezení a zamilovala jsem si tvorbu Jany Poncarové. Těším se na další její knihy, které mě doma čekají a přijdou na řadu vzápětí. Blanka se měla stát vzornou ženou v domácnosti. Její nezkrotná a dobrodružná povaha ale nakonec zvítězila nad veškerou snahou jejího blízkého okolí a z Blanky se tak stává žena naplno si užívající život. Žena jezdící na kole jako ďábel, i když ženy v její době na kolo jen tak nesedly. Žena, která na tom kole zcestuje kus světa jen s pár drobnostmi v brašně. Žena, která se hluboce zamiluje a pak není schopná si do srdce pustit nikoho dalšího. Žena, která přežije komunismus a nápor na její rodinu a na vše co doposud znala. Dojemný, nadějeplný a zároveň smutný příběh poslední baronky byl úžasný. Někde jsem četla, že knihy Jany Poncarové jsou jako by vám ty příběhy vyprávěla babička. A přesně takový pocit jsem měla při čtení i já. Příběh totiž zahrnoval mnoho detailů, které může vyprávět a vzpomenout jen člověk, který ten příběh skutečně prožil. Proto smekám před autorkou za její spisovatelský um a za její pečlivé pátrání po skutečném životě Blanky, který pak zbeletrizovala a dodala do něj mnoho fiktivních postav, ale přesto zachovala barončina nezlomného ducha. ♥️ Hodnotím 5⭐️/5⭐️ a vrhám se rovnou do Podbrdských žen

Kniha krásná. Četla se dobře, ke konci bych uvítala svižnější děj. Vyprávění se ztrácelo ve vzpomínkách hlavní hrdinky a mísilo se s přítomností. Nicméně, alespoň pro mně, kniha byla velmi smutná. Dusivě, hmatatelně a těžce smutná. Knihu jsem na pár dnů odkládala. Je zřejmé, že z popisované samoty si každý z nás kousek na sklonku života ochutnáme. Přesto čtení krásné.

Mě ten příběh teda hodně pohltil. Jednak rozumím pocitu, který dává nitru jízda na kole. Teda speciálně, když jede člověk sám. Ale co mě se líbí, je styl autorky a podle mě velmi krásná čeština v knize. Její, byť částečně smyšlený příběh, mě chytl za srdce a nepustil do poslední stránky. Je tam vše láska, nenaplněné touhy, válka, 50 léta, i poetický závěr. Strašně mě bavila linka přátelství, která jí vydržela od dětství s nejlepší kamarádkou. Bylo to takové hladivé čtení.