Den trifidů

Každý, kdo kdy vlastnil poklad, trpěl asi věčným strachem o život." ‍Co se stane, když je tím pokladem zrak? Co když lidstvo z čista jasna oslepne, až na pár jedinců, kteří měli štěstí? Hlavni hrdina Bill Masen se probouzí v nemocnici, kam byl převezen po tom, co na něj zaútočil TRIFID. Neobyčejná rostlina, kterou lidé pěstují na výrobu oleje. Tyto kytky jsou ale velmi nebezpečné. Jsou masožravé, velké jako člověk, mají vymršťovací chapadlo s jedem a navíc můžou vytáhnout své kořeny ze země a pohybovat se. Jak ale zjišťuje náš hrdina, ani to není vše. Trifidi mohou mezi sebou i komunikovat. Bill měl ale štěstí v neštěstí. Díky nehodě měl totiž zavázané oči, a tak zelená světla neviděl. Je tedy jedním z mála lidí, kteří neoslepli. Když vyjde z nemocnice zjišťuje, že svět, jak ho znal, už neexistuje. A že začíná doba, kdy každý bojuje jen a jen za svůj život. Své přežití. Co je ale horší? Masožravé rostliny, nebo chování lidí vůči sobě navzájem? Kdo je pro Billa větší hrozbou? "Nebylo by správné, aby jeden druh tvorstva převládl natrvalo." ☄️Úžasné postapokalyptické sci-fi. Ačkoli bylo napsáno před cca 80 lety, nic se nezměnilo. Wyndham zde řeší aktuální téma i pro dnešní dobu. ☄️Sci-fi plné akce, napění. Dej plyne rychle a já se od knihy nemohla odtrhnout. Přečetla jsem ji za dva dny a nechápu, jakto, že jsem na ni nenarazila už dávno. ☄️Moc se mi líbilo, jak hlavní hrdinové řešili morální dilema v extrémní situaci. Nevím, jak bych se zachovala já na jejich místě. Zachránit ostatní?Zachránit svůj vlastní život? Krást, rabovat, zabít někoho? Autor mne vyloženě vtáhl do děje. A i když se mi mnohdy nelíbilo, co postavy dělaly, musím říct, že v té situaci bych nejspíše jednala stejně. "Dokud trvá život, trvá i naděje." ☄️Na někoho může být v knize málo střetů lidí x trifidů. Mne ale přišlo skvělé, že ve 2/3 knihy byli lidé spíš nepřátelští vůči sobě navzájem. ☄️Byla to opravdu kometa, co způsobilo slepotu? Nebo za to může člověk? I to se nakonec dozvíte. "Smrt je jen závěr živosti. Teprve rozklad znamená definitivní zánik" A musím říct že knihu si chci koupit i do své knihovny. ❤️❤️❤️ Ono tak moc jsem si ji zamilovala. Určitě během života ještě několikrát přečtu.

Příběh hrozně strohý. Nevybudovala jsem si žádný vztah k postavám. Námět dobrý, jen škoda, že nebyl lépe rozvinutý.

U této klasiky klasik jdu zase kapánek proti proudu, protože hodnotím průměrně. Motiv mi přijde velmi zajímavý, první 1/3 knihy mě bavila moc, střed téměř vůbec a závěr byl poutavý, přesto, nebo právě proto, hodnotím střídmě. Neměla jsem vůbec nutkání se do knihy vracet, bohužel. Ale také jsem si stále připomínala jak dávno už je kniha napsána a jak má stále co předat a jak je její postapokalyptická myšlenka vlastně aktuální. Nemůžu knihu úplně doporučit, ale to vlastně ani nemusím, většina, co knihu četli ji rádi mají a vřele doporučí právě oni :-)

Úžasné sci-fi, které ani po desetiletí neztrácí na originalitě. Kniha určitě donutí čtenáře přemýšlet, představovat si, jak by jednal on sám, porovnávat nejrůznější způsoby přežití v novém světě a uvědomit si, na čem vlastně v životě opravdu záleží. Kniha, která se prostě nedá odložit, dokud nedočtete poslední stránku. Trifidy teď nahradily zombíci, stejně se dají zabít, stejně zabíjí oni, stačí jedno kousnutí ( píchnutí) a je po vás. Určitě si jí za pár let znovu přečtu.

Jednoho dne rej meteorů oslepí většinu lidstva na zemi. Jen málo lidem zůstal zachován zrak. Ti budou bojovat proti tvrdým nepřátelům – trifidům. Velkým rostlinám, které se dokáží pohybovat a smrtelně ublížit. Jedno z mála sci-fi, které se ke mně dostalo a hned zrovna od mistra tohoto žánru. Jak ho nečtu, tak se mi kniha špatně hodnotí, ale na druhou stranu mě překvapila a čtení mě bavilo. Od začátku je příběh napínavý a čtivý. Na to, že je napsán už v roce 1951, je neskutečně nadčasový, působí současně. V některých pasážích mě překvapilo, jak je to drsné. Ač je to příběh hlavně o trifidech, více mě bavily ty pasáže, ve kterých se autor o nich zrovna nezmiňoval a řešilo se tam samotné přežití, nevidomost, budoucnost. Ale to bude hlavně tím, že nejsem fanda sci-fi. Po dočtení jsem se podívala i na film (z roku 2009) a to tedy za mě ne, ani jsem ho nedokoukala. Této knížky jsem se bála zbytečně. Myslela jsem si, že mi bude trvat, než se začtu a vůbec, než knihu přečtu, ale opak byl pravdou, a nakonec jsem ji přečetla skoro najednou. Další důkaz, že se člověk nemá bát vystoupit z komfortní zóny a občas sáhnout i po jiném žánru.