Listopád

Jsem hodně zklamaná... Nestačí mít jen "jméno" a děsit vizemi... Kniha hodně zaostává za minulými. Jsem zvědavé, jak ji budou hodnotit renomovaní kritici. Já jako čtenářka tedy špatně. Autorsky nevyužitá příležitost.

Příběh o tom, jaký by byl asi život, kdyby v listopadu 1989 dopadlo všechno jinak a komunisté zůstali u moci. Příběh Marie, která se kvůli účasti na demonstraci dostane na dlouhá léta do vězení. A příběh Magdaleny, která je umístěna do „ozdravovny“, kde se vychovávají noví komunističtí kádři. Dlouho očekávaná kniha Aleny Mornštajnové je tu. Neváhala jsem ani minutu a hned jsem se dala do čtení. Jak už bývá u autorky zvykem, kniha je neskutečně čtivá, psána s lehkostí. Ponořila jsem se do příběhu a už jsem knihu neodložila, dokud jsem jí nedočetla. V knize je spoustu různých vět, slovních spojení a citátů, které se mi moc líbily a moc jsem si je užívala. Období kolem roku 1989 je zde vylíčeno neskutečně realisticky, takže jsem se vrátila vzpomínkami do té doby. Spoustu věcí jsem si připomněla a oživila. O to horší bylo číst dál, neboť představa, že by se opravdu nepodařilo svrhnutí komunismu, byla velice živá a krutá. Hlavně ve druhé části knihy bylo skvěle vylíčeno, jak by to tu vypadalo, kdyby… A myslím, že je to i varováním toho, abychom neusnuli na vavřínech a svobodu si nenechali vzít. Navíc veškeré zákazy a příkazy, které se objevily v knize, mi připomněly současný život v pandemii, takže další prohloubení depky. Zhruba od třetiny mi kniha připomínala Příběh služebnice, nevím, jestli to je dobře nebo špatně, ale je to tam hodně cítit. Na druhou stranu, asi jakýkoliv příběh, kde vládne diktatura, bude Služebnici připomínat…. Co se týče lidské roviny a hlavních hrdinů, nechytil mě příběh tolik za srdce, jak tomu bývá zvykem. Zvláště Magdalena mi byla hodně nesympatická a u Marie bych uvítala více informací z jejího života. Každopádně emocí, tam bylo dost, ne, že ne Myslím, že hlavně začátek knihy se mi líbil proto, že jsem četla o něčem, co jsem sama zažila. Jsem moc zvědavá na názor mladších čtenářů, kteří již komunismus nepoznali na vlastní kůži. Takže celkově zajímavá kniha, kterou rozhodně doporučuji k přečtení, ale od autorky mému srdci nejbližší zůstává Slepá mapa.

Kniha me az desila. Cetla se skvele, jako vsechny autorciny predchozi. Ale tema me zklamalo, oproti predchozim palec dolu. Myslim, ze zaujala spis mlada devcata, mne ano i ne.

Knížku jsem přečetla jedním dechem - jako ostatně všechny knihy Aleny Mornštejnové. Měli by si ji povinně přečíst všichni, kterým se stýská po starých časech.

Velká očekávání, dočetla jsem ji, ale vůbec me nenadchla, vzhledem k předchozím knížkám zklamání