Objektivní nález

Kniha mě velmi zaujala dle anotace. Avšak uvnitř jsem našla, vlastně ani nevím, jak to popsat. Na jedné straně motivační kniha o člověku, který je velký dříč a pracuje za 10 lidí. Na druhé straně zpověď obyčejného člověka, který chybuje jako my všichni. Z věty: "Děti, tohle jsem vám neřekl." se mi už dělaly osypky. Skákání z jedné životní fáze do další a zase zpátky pro mě bylo matoucí. Ne, tohle není pro mě, jen jsem se utvrdila v tom, že motivačni a podobné knihy si opravdu nebudu nikdy kupovat. Klobouk dolů za odhalení, že člověk, doktor, kterého většina může považovat za hrdinu, je vlastně chybující chlap.

Předchozí knihy jsem přečetla jedním dechem, ale tuto jsem měla problém dočíst do konce.. A určitá opakující se "moudra" mě časem začala dost iritovat : -)

Šebkovo novinka je za mě určitě v letošních knižních topkách. Silná syrová zpověď člověka, který rozhodně neměl lehké dětství, ale nevymlouval se na rodinné dispozice a čelil jim urputně, aby nekopíroval špatné vzorce na další generaci. Tenhle inspirativní charismatický a energie plný kočičák s krásným smyslem pro humor i životním nadhledem znovu potvrdil nejen to, že umí psát, ale i to, že má o čem.

Tak tohle mne úplně neoslovilo. Chápu, že autor měl potřebu provést inventuru svého života a provést i jakousi zpověď, nicméně jím zvolená forma ke mně nedokázala promluvit a vyvolat u mne sebemenší emotivní reakci nebo souznění. Když to srovnám třeba s Radkem Bangou a jeho knihou "Nepošli to dál", tak hlasuju jasně pro Bangu. Tuhle knihu ale asi brzo dál pošlu.

Tomáš je skvělý člověk a doktor. Nikdo nejsme dokonalý, ale málokdo to přizná a mluví o tom. Takže za mě je hezké, že jde s takovými osobními věcmi ven, zároveň o nich ví a pracuje s tím. To každý nedokáže. Takže já děkuji za tuto knihu.