Neodpovídej... (Defekt)

Vlastně nevím co si o knize myslet. První část knihy čtivá, zajímavá oddychovka. Pak ale velký zklamání, s druhou polovinou knihy to absolutně nesouviselo, často si autorka spletla jména (prohodila jména partnerek policistů apod.), slovní obraty které se neustále opakují dokola (klidně 3x během dvou krátkých kapitol) jako kdyby už docházela slovní zásoba. Jednou se použije slovo “opravna”, hned poté “opravárna”, celé je to zmatené a já jsem vlastně už jen kontrolovala autorčiny chyby. Těžko soudit jestli to vydavatel vůbec viděl, nechce se mi věřit, že tohle někdo kontroloval a editoval. Opravdové zločiny super, u toho bych i zůstala.

Lucku mám ráda, ale to je asi hlavni problém oblíbenosti jejích knih. Bohužel bych jí doporučila zůstat u podcastu. Knihu jsem nedočetla, nešlo to. Po pár stranách my bylo jasné, že styl psaní "můj deníček, 13 let" bude přetrvávat. Nehledě na to, kolik je v knize chyb! Tady by si mělo sáhnout do svědomí i nakladatelství. Jak mohou vydat něco, kde chyby bijí do očí? Kniha se opravdu nedala číst a musela jsem si spravit chuť nějakým kvalitnějším dílem. Ale věřím, že bude oblíbená už jen kvůli popularitě autorky.

Autorka je skvělou podcastovou osobností. Myslím si, že by u toho ale taky měla zůstat. Kniha Neodpovídej není její prvotinou, proto jsem překvapená, jak špatná podle mého názoru byla. Autorka již napsala například Opravdové zločiny, či Vrah je v každém z nás, které jsou opravdu velmi povedené. Pokud autorka pouze přepisuje fakta, je kniha opravdu pěkná. Sice používá velice zvláštní stavbu věty, člověku docela dlouho trvá, než si zvykne, ale dá se to. Ovšem kniha Neodpovídej? Název by měl být spíš ‘Klidně odpověz, nic se ti nestane a stejně to vůbec nesouvisí s příběhem’. V knize se odehrávají dva příběhy, které spolu absolutně nesouvisí. Je poznat, že autorka čerpala inspiraci z norských detektivek, převážně od Jo Nesba. Bohužel kniha vypadá jak norská detektivka s Wishe. Dvě velice erotické scény, které se absolutně nehodily do příběhu, opravdu jak z červené knihovny. Několikrát bylo v knize zaměněna jména, dokonce si myslím, že jednu kapitolu autorka omylem přidala navíc (jednalo se o výslech osoby, který byl ale proveden stejně tak o pár kapitol později, jen s jiným výsledkem). Nechce se mi věřit, že knihu někdo z nakladatelství četl, není možné, že by ji poté s tolika chybami pustil do tisku. O značné podobnosti s reálnými případy vražd snad ani nemluvě. Je mi jasné, že každý autor detektivky se někde musí inspirovat, ale několikrát byly v knize převyprávěny příběhy vražd, které autorka zpracovávala ve svém podcastu Opravdové zločiny. Lucka Bechynková je podle mě skvělá a vtipná žena, ale opravdu by se měla držet podcastu. Jako milovníka knih a obzvláštně detektivek mě tato kniha velmi zklamala. Neměla jsem veliké očekávání od příběhu, doufala jsem v ‘oddechovou detektivku’. Bohužel tohle byl opravdu odpad.

Na první detektivku autorky, nebyla kniha špatná. Neměla jsem žádné očekávání, a tak jsem byla mile překvapená.

Skrytá výhoda práce v knihkupectví? Novinky. A nejen ty čerstvé, ještě horké z tiskárny, ale také ty, které se na pulty obchodů dostanou až za nějaký čas. Pro mě to byla reading copy 5. knihy z pera spoluzakladatelky podcastu Opravdové zločiny - Lucie Bechynkové. A já byla příjemně překvapená. Kdo z nás se někdy nepodíval na internetovou seznamku, pro legraci se s někým spojil a třeba se i sešel? Jistě je nás mnoho, i když to ne vždycky přiznáme. Ale tentokrát se ve spletitých pavučinách virtuálního světa pohybuje přitažlivý muž, který vstupuje do života mladých žen. Když má ale dojít k osobnímu setkání, nikdy se na schůzce neobjeví. Příběh připomínající prvoplánový románek však možná nějak souvisí s vraždou, která otřásla Prahou. Celou knihou nás provází několik linek, ať už se jedná o otřesné vraždy, samotné vyšetřování nebo záludnosti virtuálního randění. Až se vše se vším propojí pod rukama charismatického vyšetřovatele Marka Tenglera. Pro mě osobně šlo o 2. knihu od Lucie a tentokrát jsem si ji užila mnohem víc. Kniha rozhovorů s panem Štočkem mě nijak zvlášť neuchvátila a Ženy zločinu jsem bohužel odložila po pár stranách.. 😩 Ale tohle bylo skvělé! Příběh byl čtivý, měl spád, postavy mi příjemně sedly. Jediné co mi trochu vadilo byla některá jména, kdy jsem si představovala někoho úplně jiného! Josef Maršálek patří k troubě a válečku, ne na pitevnu! Celý motiv vražd jsem taky úplně nepochopila a doufala jsem, že bude trochu důmyslnější.. Tak jako tak šlo o vážně dobrou knihu a až bude na pultech knihkupectví, budu ji s radostí doporučovat!