Odejít na jih

Tato kniha je má první kniha od tohoto autora. Kniha mě nadchla. Příběh je napínavý od začátku až dokonce. Hlavní hrdiny na cestě na jih provází mnoho nástrah a holý boj o život. Neskutečně životní příběhy se vzájemné propojí a nebude to rozhodně jednoduché. Lovit nebo být uloven?? Na cestě na jih je důležité bojovat o život do poslední chvilky a nestrácet naději, ale povede se to vůbec?? Dostanou se hlavní postavy tam kam měli namířeno? Co vše je po cestě potká? Opravdu neuvěřitelný Příběh, který rozhodně stojí zato si přečíst.

Úžasná kniha plná dobrodružství, akce i humoru. Moje první setkání s panem McCammonem a určitě ne poslední. Skvělý vypravěč, který dokáže vtáhnout do děje tak, že jsem si chvílemi připadal jako bych se díval na film.

"Bůh dokáže člověka provézt mnoha cestami a mnoha sídly. Není důležité, kde právě jste, počítá se, kam směřujete." V loňském roce jsem od autora četla Smrt před úsvitem a ten příběh mě zcela pohltil. A ne jinak tomu bylo i u této knihy. Dan je vrah. Zabil člověka. Kdo z nás v životě někdy něco nepokazil? Kdo někdy nebyl ve fázi "odejít na jih"? Není to jen o cestě, ale o frázi, která znamená něco pokazit. Smůla hlavní postavy se změní v naprostou tragédii. A mně od začátku v hlavě běžela myšlenka, že přece v každém špatném je něco dobrého, stejně jako v každém dobrém, je něco špatného. Cesta, kterou Dan absolvuje a na které potká dívku, které se snaží pomoci, je cesta poznání, uvědomění si, odpuštění a naděje. Náš život je cesta, která někam směřuje, myslíme si, že my ten život směřujeme někam, ale opravdu máme vše my ve svých rukou? "Musíš vědět lépe než kdo jiný, že Bůh stvořil příliv i odliv, stvořil větry a proudy. Ty tě někdy odnesou jedním směrem, pak zavanou zase druhým a ty nad tím nemáš kontrolu ." Někdy je dobré jen tak plout, nechat se nést, ať už vodou a nebo příběhem, který se před námi otvírá. Jakou hodnotu má lidský život, řekla bych, že vyšší než patnáct tisíc babek. Na cestě potkáme spoustu lidí a věřím, že každého, koho potkáme, potkáváme z nějakého důvodu. Mají nás něco naučit, něco nám ukázat a nebo jsou prostě jen těmi převozníky na loďce. A jaký smysl má život? A co třeba takový jaký mu dáme. Tady opravdu pracovala fantazie a stejně jako tato podařená obálka (nu řekněte, není dokonalá?) vám běží barevné obrazy před vámi, protože autor umí svými slovy poutavě a snadno vtáhnout čtenáře do děje. A vám se otevře labyrint a vy se v něm ztratíte a na jeho konci naleznete. Možná budete lepšími lidmi, možná vám to otevře oči a zahřeje srdce nadějí na lepší zítřky, protože jak už bylo řečeno, nezáleží, kde teď jste, ale kam směřujete.

„Bůh dokáže člověka provést mnoha cestami a mnoha sídly. Není důležité, kde právě jste, počítá se, kam směřujete.“ Dan Lambert se snaží prokousávat životem, jak to jen jde. Není žádný med sehnat práci v době krizi, zvlášť když jste řemeslník a abyste se dostali k zákazníkům, potřebujete auto. Dan je však pozadu se splátkou a banka se rozhodne mu prodlení dále netolerovat a vůz zabavit. Při návštěvě banky, kdy se Dan snaží vše v klidu vyřešit, však díky jeho duševní nevyrovnanosti, způsobené posttraumatickým syndromem z války ve Vietnamu, dojde k tragédii. „Nechal svoje noční můry, aby ho ovládly, a odmítl vyhledat pomoc, protože muž – dobrý voják – nepřiznal slabost. Nakonec mu ta válka, kterou přežil, sebrala všechno, co za něco stálo.“ Dan se dává na útěk a stává se lovnou zvěří. Po jeho stopách se vydává dvojice lovců odměn – Flint Murtangh, který na svém těle pod oblečením ukrývá své nevyvinuté dvojče Clinta, a Pelvis Eisley, nejlepší imitátor Elvise Presleyho široko daleko. Díky této naprosto nesourodé dvojce (vlastně trojce) dochází ke spoustě humorných situací, které jsou nám tak dobře známé z tzv. „buddy movies“. Tyto kapitoly jsou plné černého humoru a krásně vyvažují ty s prchajícím Danem, nesoucí se na mnohem vážnější notě – zde očekávejte pasáže plné emocí, jako například setkání s jeho synem, aby se rozloučil, či všudypřítomné vzpomínky na vietnamské peklo. „Uvažoval, jestli třeba jen jediný z nich nasál někdy zápach spáleného masa nebo spatřil plameny stravující malé lebky. Kdyby ano, kdyby některý z nich kráčel v jeho botách, stál v nečistém stříbrném dešti a viděl obrazy, které by se mu vypálily do mozku, Dan pochyboval, že by vkládali důvěru v čekání na návrat Marie, Ježíše a Ducha svatého.“ I přes zdánlivou bezvýchodnost celé situace je kniha Odejít na jih převážně o naději, která by neměla nikdy umírat. Dan se na své cestě setká s mladou ženou jménem Arden, putující za „Zářivou dívkou“, tajuplnou léčitelkou, která by Arden mohla pomoci od mateřského znaménka, jež škaredí polovinu jejího obličeje. Vydávají se tedy spolu na jih, byť každý za jiným účelem. Odtud název knihy, i když se pod ním skrývá více významů. Vedle toho, že dvojice míří na jih USA hluboko do louisianských močálů, se v knize také dozvíme, že výraz „odejít na jih“ v cajunštině znamená zemřít. Dále pak se tímto termínem označovali vojáci, kteří psychicky neunesli tíhu války a jednoduše jim přeskočilo – ať už přímo během bojů, nebo posléze následkem posttraumatické stresové poruchy. Robert R. McCammon, s jehož tvorbou se měl český čtenář možnost setkat již několikrát (zde musím vypíchnout bezkonkurenční Smrt před Úsvitem/ Boy´s Life/ FOBOS 2023) a Masky apokalypsy/ Swan Song/ Classic 2013), přináší velmi pestrou a svižnou literární lahůdku; žánrově těžko zařaditelnou, o to víc může zaujmout širší čtenářskou obec.

Odejít na jih je nádherně drásavým thrillerem z neotřelého prostředí Louisiany, který u mě osobně jen posiluje pozici Roberta R. McCammona jako jednoho z nejlepších vypravěčů, s jakými jsem měl tu čest se setkat. Naoko béčkový námět rozpracovává do překvapivě promyšlené šíře a román, který byl napsán jaksi natruc, v sobě skrývá nesmírně silné poselství. Má tah na branku, silné a neotřelé postavy, a drží se mnohem více při zemi než nadpřirozená Smrti před úsvitem. Ačkoli s autorem souzním v tom, že právě jeho předchozí kniha je lepší a rozhodně jde o životní dílo, Odejít na jih je taktéž výborným čtením, u kterého se poměrně obtížně hledá žánrová škatulka, do níž by zapadlo. A byť se mnohem méně vymyká a je přímočařejší, šlo o pohlcující zážitek, kterého se dočkáte u málokterého románu. Dojde na boj o život, nebývale lidské osudy postav, ale i tarantinovsky přepálenou akci jako vystřiženou z nějakého akčního bijáku. A taky je tu závěr, jenž vás dost možná dojme a ty citlivější povahy třeba i rozpláče. Další nádherná kniha, na kterou budu dlouho vzpomínat. Nemohu jinak, než ji doporučit všemi deseti…