Operativec: Pravidlo tří zdrojů

Na knihu jsem narazil omylem ale jsem nadšen. Krásně čtivé, zajímavé.

Tohle byl přesně ten typ příběhu, který bych raději viděla ve filmové podobě než v té knižní. Hodně tomu „pomohl“ vševědoucí vypravěč, který tady nebyl provedený úplně špatně, ale obecně ho moc nemusím, protože často hraničí s matoucím head-hoppingem. Od půlky příběh nabral slušné tempo, ale ze začátku jsem se nedokázala začíst. Rušily mě dlouhé odstavce plné jednoduchých až strohých vět. Místy byl jazyk docela košatý, ale tyhle pasáže to kazily. Taky myslím, že by příběhu prospělo, kdyby začal o něco později a kapitoly odehrávající se na Východě se trochu zkrátily, některé informace mi tam připadaly zbytečné. Což mě přivádí k postavám. Ty východní se mi pletly, protože mi všechny připadaly stejné, bez větších rozlišovacích znaků – realistické, ale takové neslané nemastné. Ty z Česka už byly zajímavější. Davida jsem si postupem času oblíbila, je to taková horká hlava, ale správnej chlap, co se sebou nenechá vyjebávat. Takové postavy mám nejradši. Autorův úsporný styl se bohužel propsal i do situací, které by zasloužily víc pozornosti a chyběly mi v nich tedy emoce. Třeba příběh Ivy byl napsaný téměř roboticky, přestože se v něm řeší velmi emočně nabité téma. Na druhou stranu, při scéně, kdy autor rekapituluje jednu humornou událost z akce, jsem se opravdu od srdce zasmála. Nedivila bych se, kdyby se něco takového opravdu stalo. Proti čemu nemůžu říct půl slova, je autorova expertíza. Přesně ta byla důvodem, proč jsem po knize v prvé řadě sáhla, a v tomhle ohledu jsem rozhodně nebyla zklamaná. Prostředí Blízkého východu bylo také vykresleno věrohodně. Celková realističnost se knize nedá upřít ani náhodou. Je zajímavé vidět, jak podobné akce probíhají v realitě – žádné překombinované zvraty, žádné velké přestřelky. Stručně řečeno, pokud hledáte realistický špionážní thriller z českého prostředí a dokážete přehlédnout nějaký ten jazykový nedostatek, tahle kniha je pro vás.