Práh: Mezi půlnocí a ďáblem

Vrchol modliteb i snah. Jedno město. Jménem Práh." (Petr Urban) V ulicích Práhu, města, které přežilo atomovou válku, zajímá pravda málokoho. A to i když se moci chopila víra, včele s evangelii. Prostí lidé tu žijí v bázni, pokoře a hlavně víře. Co na tom, že není opravdová. Hlavně sklopit hlavu, chovat se jako každý jiný a evangelia na sebe vůbec neupozorňovat. Protože, když se jim znelíbíte v lepším případě vás vyženou. V tom horším se prostě jen tak natrvalo vytratíte. A pokud se u vás po válce objevila mutace Mal-3 radši byste neměli vylézat vůbec. A zde, žije Štěpán. Syn vlivného muže, který má před sebou kariéru v evangeliích a nemá na starosti nic lepšího, než obrážet bary. Jednoho dne se ale stane něco, co navždy změní jeho život. Tohle byla jízda. Moje první postapo od českého autora. Navíc ještě takto regionální. Práh je totiž nový název pro Prahu. Takže zde figurují části Prahy jako Anděl, Hloubětín, Dejvice a další. Věřím, že pro Pražáky bude čtení ještě o to větším zážitkem. Text je skvěle doplňován články z novin, které píše Mapařka Káťa. Ta se s tím vůbec neprdí a je tak téměř jedinou postavou v knize, která nazývá věci pravými jmény. Její větu: ,,To si zaMAPAtujte!" budu mít v hlavě už napořád. Celý nápad s tím, že se vlády ujala evangelia, se mi moc líbil. Bible byla ztracena, a tak si kněží slova překrucují tak, jak se jim to právě hodí. Takže vlastně taková sekta, která má navíc pod palcem i armádu. Autor má skvělou slovní zásobu. Jeho skoky mezi dějovými linkami jsem milovala. Má cit pro to ukončit děj přesně tam, kde potřebujete pokračování. Navíc střídání velice spisovného jazyka s vulgarismy je něco, co na mne skvěle fungovalo. Kniha vzbudila snad všechny emoce. Smála jsem se, brečela, ťukala si na čelo nebo jen četla s otevřenou pusou. Jediné, co mi vadilo byl fakt, že téměř na závěr knihy přidal autor celou novou dějovou linku s mraky postav. Tam jsem se bohužel začala ztrácet. Škoda. Za mne tato dějová linka vůbec nebyla potřeba. Konec jsem čekala malinko jiný. Některé věci zůstaly hodně nevyřešené. Ale snad se brzy dočkáme pokračování. ,, Tím, jak lidé věří a zároveň se bojí. To je hrozně zajímavý koncept. Věřit a bát se. Nebylo by lepší věřit a .... smát se?" ,,Víš, kdyby nebylo tohle věření povinné, nebylo by to o právě víře?" ,,Tenhle svět pravda nezajímá. Zavřeli ji do sakristií a pohřbili pod oltáře."

Ke knize mne přivedla působivá obálka a zajímavá anotace. A musím říct, že to nebylo vůbec špatné. I když mi celkově chybělo takové to - no tvl, tak určitě stojí za povšimnutí. Zajímavá myšlenka a kombinace postapo, fantasy a světa víry.. V troskách světa zůstala jednotlivá města, osady a vísky. My se ocitáme v Praze budoucnosti, která zůstla poměrně technicky vyspělá. A v té budoucnosti se Praha jmenuje PRÁH. Toto mně osobně dost rozčilovalo, ale dá se zvyknout, i když to byl prvek, bez kterého by se kniha v klidu obešla, aniž by něco ztratila, neboť těch odkazů na původní Prahu je tam požehnaně. Když se ztratí naděje, pomůže už jedině víra. Ale nic se nesmí přehánět, protože mezi vírou a fanatismem a je slabá hranice. A strach z tajemného, neznámého nebo jen nového ji ještě ztenčuje. Kniha je čtivá, i když na jazyk, kterým je psána jsem si musel první kapitoly docela zvykat. Kdo má rád neobvyklé postapo fantasy ať vyzkouší

Knihu jsem nemohla přestat číst, je napínavá. Systém, který v Práhu panuje, mě často nutil k filozofickému zamýšlení o světě. Postavy a situace, ve kterých se nachází jsou skvěle vykreslené, živé a velmi reálné. Doporučuju!