Hospůdka v Praze

Kniha mě zklamala, Praha byla celkem slušně popsaná, ale příběh byl plytký a v podstatě neuvěřitelný a hodně jednoduchý. A soutěž malých pivovarů taky nic moc. Už Vila v Itálii za moc nestála, ale tento příběh šel ještě dál.

Na 12. díl jsem se tak moc těšila, obzvlášť proto, že příběh je z Prahy. Anna přijíždí do Prahy kvůli stáži v pivovaru, kde se naučí vše z procesu vaření piva. Cena je velká, může vyhrát vybavení potřebné pro vaření piva. Ze stejného důvodu do Prahy zamířil i Leo (známe ho jako bratra Raphaela z 11. dílu Vila v Itálii). Stane se Anniným konkurentem a zároveň spolubydlícím. S Annou je ovšem pojí minulost. O výrobě piva se moc nedozvíme. Těšila jsem se která místa budu poznávat, bohužel ale Praha není tak do detailu popsaná jako jiná místa z knih Caplinové. Tradiční jídlo se sice v knize objevuje, ale nejsem si úplně jistá výběrem. Příběh Lea a Anny se mi líbil. Leo byl v knize Vila v Itálii popsaný víc jako bezstarostný, snadno životem proplouvající, možná až lehce rozmazlený kluk. Tady se ale o jeho charakteru a chování dozvídáme vše a moc jsem si ho oblíbila. Anna byla na začátku trochu upjatá, ale pak mě začala bavit. Kniha nebyla špatná, ale do mých top 5 knih od Caplinové by se nedostala.

Dokonalé. Mám moc ráda její knihy a na tuto jsem se obzvláště těšila, když je z mého rodného města, ale i tak předčila mé očekávání a byla ještě lepší. Krásné a pohodové čtení. Vřele doporučuji

Asi nejslabší že série romantických útěků. Praha není ani zdaleka popsána/ukázaná jako jiná místa v předchozích dílech a děj točící se okolo vareni piva vlastně že samotného procesu nic neodhalí. A výsledek soutěže- remíza?? No tak, chtělo by to trochu víc fantazie...

Je mi to líto, ale tenhle díl pro mě byl průměrný a i když jsem si ho jako jediný pořídila do knihovny, tak si nemyslím, že bych ho někdy četla znovu. Je jasné, že tím, že se děj odehrává ve známých místech a člověk zná místní gastronomii, tak tam odpadá to kouzlo objevování jiné kultury. To nehodnotím negativně, to je samozřejmé. Co mi ale vadilo je, že tam snad stopadesátkrát bylo zmíněné, že jdou na pivo. Jako jo, jsme národ pivařů a já sama mám pivo moc ráda, ale tohle už bylo trochu moc. Další věc, která mě hrozně vytáčela bylo, že dvě důležité vedlejší postavy se jmenovaly Michaela a Jan a celou dobu byli tak oslovováni. Chápu, že tahle jména autorka zvolila, aby poděkovala konkrétním lidem, to gesto se mi hrozně líbí, ale zrovna u těchto dvou jmen se mezi přáteli tato verze při oslovení fakt nepoužívá snad skoro nikdy, je to prostě Míša a Honza (a nebo x dalších jiných variant). Zápletka byla taky taková nijaká, vyřešená tak nějak z rychlíku.