Vládci popela

Zprvu jsem si nemohla zvyknout na prvky moderního a středověkého světa, které se v tomto fantasy románu prolínají, přesto jsem knihu přečetla jedním dechem a po dočtení se ihned vrhla do druhého dílu.

Musím přiznat, že když jsem před časem četla Nyxii, byl to sice pěkný příběh, ale prostě mu něco chybělo. Postavy byly takové... ploché, naivní. Proto jsem byla z jedné části zvědavá a z druhé trochu skeptická, když jsem se do Vládců popela pouštěla. A hned první stránky mě přesvědčily o tom, že se Scott jako autor posunul o obrovský kus vpřed. Příběh mě okamžitě vtáhl, líbilo se mi postupně odhalovat fungování světa a uspořádání společnosti. Co se týče originality příběhu, nic podobného jsem ještě nikdy nečetla. O koňských fénixech jsem slyšela poprvé v životě, což je rozhodně jen a jen dobře. Celý příběh těchto tvorů a jejich fungování je skvěle promyšlený, takže všechno šlape tak jak má. Postavy jsou skvěle propracované. Střídají se kapitoly ze třech úhlů pohledu, jeden za každého hlavního hrdinu. Kapitoly z pohledu Pippy jsou navíc výjimečné. Jsou psány takzvanou du-formou, tedy v druhé osobě (ty jdeš a něco uděláš...). Na nic podobného jsem v knize ještě nenarazila. Překvapivě se to četlo velice příjemně, dějovou linku to zpestřilo. Co se týče samotných postav, Adrian ani Imelda mi k srdci dvakrát nepřirostli, paradoxně nejvíc jsem si oblíbila Pippu a následně i Quinn. (Ale o té nebudu spoilerovat.) Kapitoly jsou vyvážené, všechny postavy dostanou stejný prostor pro to si čtenáře získat. Děj ubíhá příjemnou rychlostí, nic není uspěchané ani naopak zbytečně protahované. Konec je velice uspokojivý. Jedna podstatná zápletka příběhu se vyřeší a druhá se začne rozplétat. A na to, jak to celé dopadne, si budeme muset počkat do dalšího dílu.

Napínavé čtení. Ze začátku jsem se nemohla vůbec odthnout. Musím se přiznat, že jsem fandila Imeldě... Mrzí mě, že Dostih byl posunut na druhou kolej a začala se řešit válka. Mnohem víc by se mi konec líbil, kdyby Dostih proběhl tak jak měl a na konci Dostihu by začal první konflik, který by vyústil k bojím, které proběhl za mě v knize až moc brzy. Jinak hezké čtení, určitě si pořídím druhý díl.

Nějak nevím jestli jsem po dočtení spokojená nebo spíš zklamaná... Začátek dobrý, prostředek super, napínavý, fajn rozvinutý příběh, ale ten konec... Škoda, odbočit od ultra napínavého Dostihu se spoustou zákeřností mezi jednotlivými jezdci k občanské válce mezi národy :(

Autorovu trilógiu s názvom Nyxia som si zamilovala, pretože obsahovala brutálne nečakané zvraty a aj keď som v nej videla podobnosť s inými dystopickými knihami, pôsobila na mňa veľmi originálne. Vládci popela teda boli pre mňa povinná jazda, pretože keď si raz od nejakého autora niečo zamilujem, automaticky siaham aj po jeho ďalšej tvorbe. Priznám sa však, že som mala trochu strach, či ma úvod do jeho novej série nesklame, predsa len Nyxia nastavila latku vysoko. Vládci popela ale prekonali moje očakávania a ja sa musím priznať, že ma zaujali ešte viac, ako samotná (mnou donekonečna ospevovaná) Nyxia. Príbeh je vyrozprávaný z pohľadu troch postáv. Každá postava pochádza z iného prostredia a má inú motiváciu k tomu, aby sa zúčastnila pretekov na fénixoch (majestátnych koňoch, ktorí sa znovuzrodia z popola). Je to súťaž, ktorú by som mohla porovnať s Hrami o život. V podmienkach je síce zakázané súpera zabiť, ale vážne zraniť alebo otráviť popol súperovho fénixa je dovolené. Na začiatku spoznávame postavy, prostredie v ktorom žijú a ich spoločenské postavenie. Na prvý pohľad sa teda môže zdať, že je začiatok trošku zdĺhavejší, no je to dôležité na pochopenie nového sveta, ktorý autor vytvoril. Neskôr sa dej rozbehne a nepovolí až do konca. Podobne ako v Nyxii, aj tu na vás čakajú rôzne zvraty, parádne nadupaný dej, postavy, ktoré si rýchlo obľúbite a záver, po ktorom budete chcieť hneď ďalší diel. Knihu som si veľmi užila a dúfam, že druhý diel bude už čoskoro, pretože ho nutne potrebujem. Dokonca mi ani nevadilo, že jedna z troch hlavných postáv rozpráva svoj príbeh v druhej osobe (a to už je čo povedať, pretože ja du-formu vyslovene neznášam). Autor to však dokázal napísať veľmi prirodzene a k postave sa to dokonale hodilo. Knihu určite odporúčam všetkým fantasy nadšencom.