Vlku zaslíbená

Co na tohle dílo říct, než že šlo o velké zklamání. Ke knize jsem se dostal v rámci společného čtení, jinak bych po ni asi nesáhnul. A v úsudku bych se nemýlil, protože Vlku zaslíbená u mě aspiruje na nejhorší knihu roku. Postavy jsou z velké části celkem ploché. Po dočtení románu si neumím představit jejich chování v různých situacích, de facto je vůbec neznám. To je vždycky špatné. Nicméně tohle ještě nebylo to nejhorší, co mě vytáčelo na maximální úroveň byl způsob vytváření konfliktů k posunu děje. Toho bylo dosahováno prostě tím, že postavy zadržují, dalo by se říct, životně důležité informace. Zcela bezdůvodně, nebaví se spolu, nekomunikují. Proč sakra ? Tohle je fakt nejtrapnější způsob jak děj posouvat. Mezi další negativa se dá s klidem zařadit neustále se opakující scéna záchrany jedné z postav v lese, naprosto nedostatečná světotvorba, nebo čistě náhodná magie. Na více než 400 stranách se nedozvíme vůbec nic o zvycích nebo kultuře Valledie (krom faktu, že druhorozené dcery posílají do lesa). Co třeba dělají se syny ? Jak je možné, že Valedie jako zcela nesoběstačný stát existuje (dozvíme se maximálně, že jí všichni platí daně na základě mytické náboženské představy) ? Co se magie týče, je zcela nepropracovaná, bez systému a náhodná. Slouží autorce pouze jako způsob dosáhnutí potřebného rozuzlení/posunutí kdykoli zrovna potřebuje. Nevysvětlitelné vidiny ? Magický pohled mimo les ? Proč všechno tohle, proč nemá magie nějaká jasně definovaná použití a omezení ? Jeden z nejhorších přístupů k magii, které jsem četl. Nejsem zrovna fanoušek ani znalec romantické literatury, takže romantický aspekt nechci příliš kritizovat. Nicméně musím říct, že pro mě mezi Redou a Eamonnem bylo chemie méně než mezi chlebem a paštikou. Vůbec jsem se do romantické linky za celý román nedokázal jakkoli vcítit. Závěr byl přehnaný, se zcela zbytečnými zvraty a porušením doposud platných pravidel lesa. Ani tady mě autorka nikterak neoslovila. No, abych zakončil komentář pozitivně, tak poukážu na to, že se mi docela líbil nápad s Divým lesem a Říší stínu. Zajímavé bylo také využití vlastní krve k rozličným věcem. Celkově dávám 2/5 a pokud někdy vyjde pokračování, tak se mu vyhnu obloukem.

Čekala jsem od knihy více. Zdlouhavé popisování přírody mě někdy nudilo. Ale celkově kniha nebyla špatná. Zvláštní příběh.

Příběh se mi líbil. Postavy mi byli sympatické a kniha byla velice originální. Přesto mám pár výtek. Příběh se mi bohužel dost táhl. Na můj vkus to bylo málo akční a takové... pomalé? Možná jsem jen náročná čtenářka, ale tak jsem to cítila. (I když konec byl velice slušný) A taky mi přišlo, že se autorka inspirovala některými drobnými detaily knížkou Krutá krása. Ale pro čtenáře, kteří tuto knihu nečetli to nic neznamená. Abych ale tuhle knihu jen nehejtila, tak musím říct, že příběh byl opravdu promyšlený a zápletka moc hezká. Sice jsem hned věděla kdo je záporák, ale i přesto jsem byla i párkrát překvapena. Knížka sice byla pro mě táhlá, přesto ale hezká.

Za mě skvělá kniha, která mě po celou dobu čtení nenechala vydechnout. Určitě se k ní vrátím...

Skvělá obálka, zajímavá synopse... táhlo mě to k tomu a asi jsem měla příliš vysoké očekávání, ale příběh působí dost vykořeněně (😉). Zdá se, že knížka netušila, jestli má být typickou romanťárnou pro dospívající, nebo "temná fantasy" pro už ty dospělejší, ale na YA byly romantické scény chvílemi docela dost žhavé (ale ne explicitní) a z dark fantasy tam bylo jen trochu nějaké krve. Působí to nedotaženě. Reálie světa měly potenciál, ale příběh mi nezachránily. Bylo to.. fajn.