Život k nevíře

Po úspěšném bestselleru Půlnoční knihovna přichází britský spisovatel Matt Haig s novým románem Život k nevíře. Vypráví v něm o bývalé učitelce matematiky Grace Wintersové, která nyní žije životem osamělé důchodkyně. Manžel i její jediný syn už oba zemřeli a Grace jen bezcílně proplouvá životem. Smutek sice otupil své hrany, vše ale zůstalo šedivé a Grace nedokáže v ničem najít radost. Jednoho dne se nečekaně dozví, že zdědila po jedné své přítelkyni zanedbaný dům na Ibize. Nejprve se jí nikam nechce, po chvíli ji ale přemůže zvědavost. Koupí si letenku a vydá se obhlédnout své dědictví a najít odpověď na otázku, proč jí vlastně kolegyně dům odkázala. V hlavě jí také leží neobjasněná příčina kamarádčina náhlého úmrtí. Na místě se ale zprvu všechno tváří ještě záhadněji. Grace si s sebou navíc nese i svoje nevyřešené “kostlivce ve skříni", se kterými se bude muset vypořádat.. Krátké kapitoly přidávají příběhu na svižnosti a vše hezky plyne. Autor se během vyprávění dotkne mnoha různých myšlenek (ať už filozofických, z oblasti ekologie, psychologie či seberozvoje), nikdy však nejde příliš do hloubky. Myslím si, že nejde o knihu pro každého čtenáře. Musíte na ni prostě mít tu správnou chuť. V souvislosti s tím ani nedokážu přesně říct, do jakého žánru bych ji zařadila. Najdete zde prvky tajemna s nádechem detektivky vedle chladné logiky učitelky matematiky. Za zmínku a pochvalu rozhodně stojí obálka s perfektně ladící ořízkou (samozřejmě v případě tištěné verze). Barevný ořízky jsou v poslední době rozhodopádně v kurzu! Za možnost přečíst si knížku ve formě recenzního PDFka ještě před jejím vydáním děkuji @kate_valter a @knihydobrovsky ! :o) 3,5/5 *

Fanouškům Půlnoční knihovny, která se stala jako bestseller téměř přes noc, nemohla uniknout další kniha Matta, navíc v tak krásné obálce a dokonalou ořízkou! Ale já bych tedy chtěla předem upozornit, že kniha by se neměla srovnávat s Půlnoční knihovnou. Půlnoční knihovna byla dokonalé překvapení pro všechny čtenáře a nasadila opravdu vysoký level toho, co nám chtěla říct. Ale takovýto kousek se podaří spisovateli jednou a pak je hrozně těžké napsat zas tak dokonalé dílo. Grace Wintersová, 72 letá bývalá učitelka matematiky zdědí po dávné přítelkyni nečekaně starý dům na Ibize a přes veškeré vnitřní výhrady, si koupí jednosměrnou letenku, kam dorazí bez turistického průvodce i jakéhokoliv plánu, aby zjistila, co se Christině stalo. Kam se dostane Grace, díky tomuto výletu na Ibizu zjištujeme postupně, zároveň se spousty vzpomínek na zemřelého manžela a syna, které nám ukazují, jaké to je bát se, znovu být šťasný. Příběh vypráví o bolesti ze ztráty svých nejbližších, ale také o naději a neskutečné síle, kterou přinášejí nové začátky. Pro mě byl začátek opravdu velmi působivej, říkala jsem si, wau! On to snad i dokáže a napíše stejně skvělou knihu po druhé! Bohužel postupné matematické okénka se zvětšovala a myslím, že nematematicky smýšlejícím lidem už muselo začít dělat trochu problémy a chuť i číst dál, sama jsem si musela občas od té kapitoly odpočinout, protože toho bylo příliš na jednu stránku. Naštěstí kapitoly byly krátké a tak se snadno i odpočívalo. Pobavila jsem se díky koze Nostradamovi, myslím, že vlastně to byl nejvtipnější vedlejší hrdina a to nám neřekl ani slovo, možná nás mohl Matt i potěšít nějakými jeho myšlenkama, ale popis jeho smýšelní byl vlastně tak všeříkající, že byl prostě boží a zamiluje si ho každý! Nemůžu říct, že je to seberozvojová kniha, čí detektivka nebo ezo, protože je to taková kombinace od všeho trochu až možná si mohl spisovatel pár stránek ušetřit a mohla to být vlastně celkově hezky čitatelná kniha, ale nenechal nám o 100 stránek víc a proto mu seberu jednu hvězdičku, nápad měl skvělej, jenom provedení se mu trochu vymstilo, a celý ten příběh tak trochu překombinoval.

Když jsem viděla, že můj oblíbený spisovatel Matt Haig vydává knížku, věděla jsem, že si ji nemůžu nechat ujít. Proto moc děkuji @knihydobrovsky @nasenakladatelstvi za to, že jsem si ji mohla přečíst. Bylo to docela jiné čtení, než jsem u něho zvyklá. Můžu i říct, že po dočtení jsem byla dost na vážkách, jak knihu hodnotit. Obsahově se mi moc líbila. Knížka vyzdvihuje témata ohledně ochrany životního prostředí, přírody, zaměřuje se také na seberozvoj, psychologii a má v sobě prvek nadpřirozena a neznáma. Taky je psaná formou zprávy/vyprávění pro určitého příjemce a to za mě příběhu hodně pomohlo. Zároveň má knížka někdy až strašně krátké kapitoly, které věřím, že všichni čtenáři milujeme a oceníme. Taky se mi hodně líbila ne úplně detektivní, ale záhadná část, kdy hledala hlavní hrdinka vraha své přítelkyně. Co se týče postav, tak mě se více líbily ty vedlejší, než samotná hlavní hrdinka o které kniha byla. Grase mi nijak zvlášť do oka nepadla. Z těch vedlejších jsem si hodně oblíbila postavu Alberta, který do celeho příběhu přidával vtip a uvolněnost. Nejspíše to pro mě byla zatím nejslabší kniha, co jsem od autora četla. Rozhodně nebyla špatná, ale něco mi v ní chybělo.