Recenze na knihu
Nikdo není sám Petra Soukupová

Bolavý příběh vztahů v jedné obyčejné rodině. Hlavní hrdinka je knihovnice.

Od autorky jsem dosud nic nečetla a podle anotace jsem čekala další příběh, ze kterého akorát bude čišet smutek a beznaděj. O to víc mě překvapilo, že mě knížka rychle vtáhla do děje a bavilo mě sledovat myšlenkové pochody jednotlivých postav. V celé knížce je použita nevlastní přímá řeč, kterou úplně nemusím, ale tady mě nijak nerušila. Autorka dokázala skvěle vystihnout psychologii postav, díky čemuž celý příběh působil velmi reálně. Je dost možné, že v příběhu poznáte sami sebe nebo někoho z vašeho okolí. Mezigenerační boje, nemoci spojené se stářím, starosti s puberťáky, ale i trable puberťáků, první lásky, přátelství a hledání sebe sama. Každý si tu najde něco. A věřím, že kdybych si knížku přečetla třeba až budou děti v pubertě, tak tam najdu zase něco dalšího.

Děkuji za knihu s tak citlivou problematikou, přečetla jsem na doporučení dcery. Čím dál více lidí si uvědomuje, jak složité je obstát na všech frontách. Pokud jsme dobře vychovaní a dobří lidé, neumíme se oprostit od zodpovědnosti ke svým rodičům, prarodičům. Na druhou stranu chceme být sami dobrými rodiči a prarodiči. A jsme zodpovědní i ve svých zaměstnáních, chceme odvádět dobrou práci. Upřímně to nezvládám vše tak, jak bych si přála, abych měla ze sebe dobrý pocit. Děkuji autorce za upřímnost, laskavost, za téma. Nejsem v tom sama.

Velice si cením této knihy a upřímnosti, s kterou autorka popisuje chování starší generace vůči mladší a jeho následky, které vedou az k návštěvě psycholožky, kde se dočká " rozřešení" a pochopení. Takový je život a není snadné vyjít s lidmi, kteří jsou naši nejbližší a přitom nás mnohdy zraňují nejbolestneji. Svižné vyprávění Petry Soukupove čtenáře vtáhne do děje.

Kniha mne zklamala, chápu, že hrdinka měla zřejmě těžké dětství s divnými, stále něco vyčítajícími rodiči. Její chování vůči vlastním dětem je však rovněž děsné. Ode zdi ke zdi... Našlapují opatrně kolem dospívající pubertální dcery, otec rodiny musí být na prášky, protože nemá v rodině žádnou autoritu. Byla jsem z jednání matky dětí sama vystresovaná. Občas pěkné, vtipné postřehy, ale knihu pošlu dál, určitě si ji nenechám i když byla poměrně drahá.

PROBOHA, PROČ? To byla moje nejčastější poznámka k chování nebo uvažování postav, když jsem četl tuto knihu. Pak mě ještě napadalo, že tam vlastně všichni žijí opaky 3 ze Čtyř dohod: 1. VYTVÁŘEJÍ si domněnky. 2. BEROU si všechno osobně. 3. HŘEŠÍ slovem (ubližují slovy ostatním). Bylo smutné číst si o tom, jak si nerozumí ti, kteří by si měli být nejblíž. Jediný jakž takž příčetný je tam ten taťka, ale ten zas nedostane prostor se vyjádřit. Stylově je to klasická Soukupová, přesně jak inzeruje obálka - jako by autorka byla nějaká limonáda nebo máslo, které známe, máme rádi, používáme... Ale oproti jejímu předchozímu románu "Věci, na které nastal čas" je to za mě minimálně o 1 hvězdu sešup dolů. Ale líbil se mi nápad komunikace s mrtvou bábou a gradace až do totálního zhroucení hlavní postavy. O tom, proč jsou knihy Petry Soukupové bestsellery, mluvím v nejnovější epizodě svého podcastu.

Výborná četba, díla Petry Soukupová mám ráda, vždy mě velmi pohltí a jak dokáže popsat niterné pocity různých postav. Moc doporučuji.

Mně se knížka líbila moc, přečetla jsem ji na 2x, nemohla jsem se odtrhnout. Mám děti v podobném věku, nic není jen černé a bílé. Je to ze života, většina se snaží dělat to nejlepší, co si myslí, že je dobře, ale ne vždy je to to nejlepší i pro ostatní. Chápu pohled všech postav.

Knížku jsem přečetla, ale úplně mne nenadchla. Nechápu, jak to hlavní hrdinka všechno zvládala, stres ze všech stran, což mi připadalo velmi extrémní. Vlastně mě celou dobu dost štvala.

Na tuhle knihu jsem se moc těšila! Jenže jsem nakonec byla z hlavní hrdinky úplně ve stresu, jak pořád někde jezdí, nic nestíhá, pije a brečí, mluví s mrtvou matkou. Měla jsem z ní úplně úzkosti. :-(