Každý člověk je jako mozaika složená z různých vjemů a obrazů, každý bojujeme se svými vlastními démony a jsme v tom zcela unikátní. Naše životy jsou přitom v neustálém pohybu, proměňují se, přicházíme a odcházíme, mizíme. Chtěl jsem podat zprávu o svém minulém, zaniklém světě, protože si myslím, že obrazy, ze kterých jsem utvořen a které si zpětně skládám dohromady, jsou prostě zajímavé a snad i důležité.
Do povědomí veřejnosti se však nejlépe zapsal svými básnickými sbírkami. První – Mraky - napsal v roce 2010. Jedná se experimentální poezii ve formě odpovědí třiceti osob, mezi nimiž bylo i několik básníků, na otázku: Co vnímáte při pohledu na oblohu?
Poté následovalo dalších šest sbírek (Havarijní řád, Tramvestie, Zevnitř, a další), přičemž za předposlední z nich – Zápisky z garsonky (2020) - byl nominován na Magnesii Literu 2021. Autobiografický cyklus o chlapci, který tráví čas společně se svou invalidní matkou v panelákové garsonce plné jejich přátel, knih a gramodesek, byl vzápětí (jen dva měsíce poté) následován jeho volným pokračováním s názvem Dědek (2020). Dalších šest dlouhých, a opět autobiografických textů, korespondujících s Novotného předchozí sbírkou, se odehrává v devadesátých letech na stejném místě, tentokrát více ve společnosti prarodičů. Obě dvě básnické sbírky osobitým groteskním až děsivým stylem zachycují obyčejný lidský život.
Pavel Novotný žije v Liberci a pracuje na Katedře německého jazyka zdejší Technické univerzity.