Rebecca Ross mě jako autorka nikdy předtím nezaujala, ale pak se ve velkém začalo mluvit o „Božských rivalech“. Tahle kniha rezonovala jak českou, tak především zahraniční knižní scénou, všichni si chválili nejen příběh, ale i styl, jakým je kniha psaná. Nedalo mi to a začala jsem si o knize něco hledat. Na první dobrou mě zaujalo jak ústřední téma, tak i pěkná obálka. Přece jen člověk vybírá i očima a tuhle obálku jen tak nepřehlédnete, obzvláště díky krásné ořížce. Samozřejmě, že se titul ihned ocitl na mém nekonečném, ale věčně narůstajícím seznamu knih k přečtení. Když se mi naskytla možnost přečíst si knížku ještě před jejím vydáním, ani na chvilku jsem neváhala a skočila po té nabídce s čirou radostí a nadšením!
Po staletích spánku rozpoutali bohové další válku. Osmnáctiletá Iris chce udržet svou rodinu pohromadě, jenže její bratr je na frontě a ona s matkou živoří čím dál víc. Proto se Iris rozhodne získat povýšení v novinách, o nějž...
Válka mezi bohy není samo o sobě žádné nové nebo neznámé téma. Knih s obdobným motivem existuje nepřeberné množství, ale „Božští rivalové“ je všechny strčí do kapsy svou atmosférou a uměním zahrát na vaše nejskrytější emoce. Vezmu to ovšem popořadě.
Knížka se odehrává ve fiktivním světě, kde spolu soupeří dvě znepřátelené božské strany a jak už to tak bývá, bohové si vyřizují účty a lidé trpí. Oath, tedy město, v němž se děj odehrává, mi svou atmosférou připomínal Londýn či Paříž někdy v období první světové války. Industriální aglomerace plná kouře, šedi a upocených těl, ale i naděje, knih nebo lásky.
Dva protikladní hrdinové, které to k sobě táhne jako magnet!
Ústřední dvojce hrdinů jsou novináři, což je za mě super, konečně někdo, jehož povolání si dokážu představit. Oba jsou to lidé z masa a kostí, které nějakým způsobem poznamenala válka. Zažívají pocity strachu, nejistoty, ale i drobných každodenních radostí. Roman je okouzlující, ale tichý a věčně nespokojený, takový bručoun co má ve zvyku si nikoho moc nevšímat a dělat si věci po svém. Iris je naproti tomu hodně ambiciózní a pro svůj úspěch je schopná udělat doslova cokoliv. Tihle dva proti sobě soupeří o poměrně lukrativní místo sloupkaře, ale to si pro sebe urve jen jeden z nich.
Nicméně Irisin bratr Forestdobrovolně narukuje na frontu, což dívku hodně poznamená. Ve snaze ulevit svému zármutku začne bratrovi psát dopisy, které tajně schovává pod šatní skříň. Psaní však záhadně mizí a co je ještě podivnější, jednoho dne najde i odpověď. Začne si tak dopisovat s podivným neznámým, který se nachází na druhé straně. Právě toto dopisování mě v knize bavilo snad nejvíce. Autorka dokáže do poměrně krátkého dopisu vložit ohromné množství pocitů jako je strach, zármutek, ale i láska, přátelství a naděje. Tahle psaníčka jsou barvitá, odráží hrůzy války, ale i schopnost člověka najít si na každé situaci ždibec toho dobrého. Nejednou jsem se při čtení těchto dopisů rozplakala, protože Rebeca rozložila moje srdce na drobné atomy a pak ho složila nazpět jako by to byla nějaká podivná skládačka.
Božští rivalové
Výborně napsaná kniha, která poukazuje i na hrůzy války
Příběh měl někdy tendenci být dějově plochý a pořád dokola se motat kolem jedné a té samé události. Nicméně vývoj postav mi dokázal toto drobné klopýtnutí vynahradit. Hlavní hrdinové byli nikoliv dokonalí, ale rozhodně hodně zajímaví a já si je zamilovala. Mám ráda prvek „hate to love“ romantiky, ta tady byla okořeněna i profesním soutěžením. Je pěkné, že se autorka nebála poukázat na předsudky. Uvědomila jsem si, že je vlastně pravda, že vnímáme své okolí jen útržkovitě a člověka nemáme šanci doopravdy poznat, dokud s ním nestrávíme dostatek času. Ten pozvolný vztahový vývoj jsem Ross zobala z ruky.
V knize je dobře popsaná i válečná atmosféra. Takže se sluší říct, že to není jednoduché čtení na dobrou noc. Hrůzy války, včetně smrti a promarněných lidských životů, jsou věrně zachycené. Válka je prostě válka a je jedno, jestli spolu válčí bohové nebo lidé. Bylo to hodně smutné a já si i pobrečela. Nicméně jako světlo na konci tunelu se odehrává moc pěkný romantický příběh, který perfektně vyvažuje všechny ty hrůzy. Nemám Božským rivalům absolutně co vytknout. Mají skvělou atmosféru, výborné postavy i barvitý styl psaní. Ještě teď musím ten vodotrysk emocí pořádně zpracovat, ale rozhodně to stálo za každou jednu stránku! Jeden z nejlepších knižních příběhů, co se mi letos dostal do rukou!
Forest vyklouzl z Irisina objetí.
„Piš mi,“ zašeptala.
„Slibuju.“
Ucouvl od ní pár kroků, ale stále jí hleděl do očí. Neměl v nich strach. Pouze temné, horečné odhodlání. A pak se otočil a spěšně naskočil do vlaku. Iris šla za ním, dokud jí nezmizel v nejbližším vagonu.
Zvedla ruku a zamávala, ačkoli přes slzy skoro nic neviděla, a zůstala stát na nástupišti ještě dlouho poté, co vlak pohltila mlha. Boty měla promáčené deštěm. Nad hlavou jí blikaly lampy a bzučely jako vosy. Dav se rozešel a Iris s pocitem prázdnoty a osamění vyrazila k domovu.
Božští rivalové
