Tak se to stalo zase, vypravil jsem se za kulturou. Navlékl jsem si jedinou košili, co mám (poté, co jsem se 10 minut pral s flekem od bůhvíjaké pochutiny) a svižným krokem nabral kurz směrem k Cinema City. Levou ledvinu jsem vyměnil za lístek a pravou směnil za limonádu a trochu popcornu, musím říct, že to vyšlo jen tak tak. Pokud plánujete navštívit kino s celou rodinou, napište mi a já vám doporučím výhodnou hypotéku.
Svět, který o barvy přišel
Nevím, jak vy, ale já se na film nijak nepřipravoval, trailery jsem úspěšně odignoroval a těch několik málo řádků anotace mi prozradily jenom to, že se můžu těšit na nevšední podivnost, což bylo kupodivu velmi přesné tvrzení. Něco mi ale říká, že vy jste klikli na tuto recenzi, abyste se dozvěděli něco více. Je tedy na čase, abych si přestal hrát na tajemný hrad v Karpetech a všechno to na vás bez milosti vybalil. Ještě prozradím, že se jedná o filmovou adaptaci knihy „Poor Things“ od Alasdaira Graye.
Snímek začíná hezky řecky, což znamená tragédií. Mladá, neznámá dívka se rozhodne pro sebevraždu, načež ji objeví geniální vědec Godwin Baxter, kterému se po celou dobu ve filmu říká „God“, čili Bůh, což je k jeho osobě velmi přiléhavé. Dívce je vdechnut nový život a ona se rozhodne si ho užít plnými doušky. A garantuji vám, že vy si ho užijete společně s ní.
Nutné kecy jsem si odbyl, teď už budu jen chválit a slintat blahem, protože bez okolků říkám, že já jsem ten film sežral i s navijákem, v podstatě jsem prožil 141 minut trvající erekci! Dobře tedy, odběhl jsem si dát ledovou sprchu, abych se vzpamatoval a můžeme pokračovat. Vzpomenete si na svoji první lásku? Pamatujete, jak se vám onen člověk zdál jako dokonalost sama a i jeho chyby byly vlastně krásné? Přesně takhle to mám s tímto filmem.
Tím nejsilnějším pilířem filmu byl nejspíš vizuál. Zapomeňte na konvenční přístupy, tady funguje všechno jinak. Kamera větsinu času zabírá rybím okem a celé to působí, jako by si kameraman dal do kávy místo cukru LSD a celé to dochutil trochou meskalinu. Psychedelické pocity jsou prohlubovány použitými pastelovými barvami, díky čemuž mají scény jakýsi pohádkovo-fantaskní vzhled. Dalším rozměrem je výprava, která ukazuje známá evropská města v úplně novém světle a v úhlech, v jakých jste je ještě neviděli. Pokud máte alespoň trochu rádi architekturu, tak roztajete rychleji než zmrzlina v letním odpoledni.
Poslední bomby, které nechám vybuchnout
Zbývají ještě dva elementy, které musím vyzdvihnout. Má úcta patří panu Fendrixovi, který pro Chudáčky složil hudbu, jež sbírá nominace všude, kde zazní. A není divu, protože je fantastická. Kouzelné tóny, jako stvořené pro kinosály a kvalitní prostorovou aparaturu, které vám budou znít v hlavě cestou domů z kina. Je málo filmové hudby, která by mě dokázala takhle silně uhranout.
Poslední odstavec a poslední slova chvály patři hereckému ansáblu, který byl jednoduše „formidable“. Chladné a odtažité hraní Willema Defoea krásně doplňuje živelná Emma Stone a když se po nějaké té půl hodině přidá k ústřední dvojici Mark Ruffalo, je zkrátka vymalováno. Yorgos Lanthimos vytvořil dílo, které pro svou originalitu bude těžké překonat. Přijde mi vhodné rozloučit se slovy Martina Scorseseho: This is cinema! Tak zase někdy příště. Na přečtenou.
Její srdce je ale zlomené. A tak uzavře dohodu se Srdcovým princem. Odměna za jeho pomoc? Tři polibky, které změní vše. Je připravena na jeho hru plnou magie a intrik?
Photo © Yorgos Lanthimos / Searchlight Pictures
