Dokonalé manželství nebo dokonalá lež? Ocitněte se Za zavřenými dveřmi

Že promyšlená a do detailu vykreslená psychologie postav mě baví, jsem věděla. Že napětí je něco, co mě udrží s knihou v ruce a očima přilepenýma na stránkách několik hodin v kuse, to jsem také věděla. Avšak až po dlouhém přátelství s literaturou jsem zjistila, který žánr mi přesně tohle nabízí. Thrillery. 

Vždy jsem se k nim dostala úplnou náhodou. Ke Zmizelé díky tajuplnému názvu, k Metodě 15/33 díky děsivé obálce a k titulu Za zavřenými dveřmi jen z toho důvodu, že jsem ji viděla v regálu mezi novinkami. Stačilo zjistit, že hlavní postavou je právník a námětem zdánlivá dokonalost a bylo vybráno.

„Tohle je pro vás oba první manželství?“
Zní to, jako by si přála, aby odpověď byla kladná, jako by nějaký odstrčený exmanžel nebo exmanželka mohli být důkazem, že nejsme až tak dokonalí. 

Ona iluze bezchybnosti čtenáře neošálí. Čtenář ví, že právě na tomto bude vystavěn celý příběh, celá zápletka. Co ho však nenechá spát, je otázka, proč mají dva dospělí lidé zapotřebí se takto přetvařovat. Něco mu napovídá, že za tím nebude pouze lidská ješitnost.

„Nechtěla bys jít taky, Grace? Ale bude to muset být ve městě, protože budu v práci.“
„Díky, moc ráda.“
Podívá se na mě, jako by se chtěla ujistit, že mi to nevadí. Usměju se na ni, ale v duchu se cítím hrozně provinile, protože už teď vím, že nedorazím.

Již z obálky víte, že Jack nebude tak úžasný a pozorný manžel. Dojde vám, že Grace bude ve vztahu a soužití tou utlačovanou a tušíte, že její život je díky Jackovi jedno velké peklo. Při čtení příběhu, kde se prolínají dvě časové roviny - přítomnost a budoucnost, jste s každou další stranou hladovější po zjištění, co je do této situace zavedlo. Zároveň se však bojíte odhalit ohavnosti, které Jack na své ženě páchá... 

Co ho motivuje k nechutné chladnokrevnosti? Proč Grace přistoupila na Jackovu hru na bezchybnou rodinu? A jakou roli v tom všem hraje Graceina mladší sestra s Downovým syndromem?

Nehnul ani prstem, aby mi pomohl, jen tam stál a díval se, jak dávám Mollyino tělo do černého plastového pytle a s neovladatelnými vzlyky ji nesu po schodech a přes kuchyni na terasu, kterou jsem si tolik přála.

Ve chvíli, kdy vám do sebe vše zapadne, přemýšlíte na plné obrázky o tom, jak byste se z podobné situace dostali vy. Nic však není uskutečnitelné...

Pro moje hodnocení neutrální a spisovná slova nestačí. Expresivita je téměř  nevyhnutelná. Nechci však degradovat dílo hodnocením plným vulgarismů, proto se budu snažit ho stručně přetlumočit do zveřejnitelné podoby.
Bylo to velice, velice, VELICE DOBRÉ.