Romantické komedie jsou poslední dobou špičkou mého knižního seznamu. Ali Hazelwood u mě bodovala už s „Hypotézou lásky“, vtipným, dynamickým a dobře strukturovaným počinem z vědeckého prostředí. Tohle bylo další báječně vtipné čtení plné nejrůznějších popkulturních narážek. Jasně, autorka má svůj vzorec, který ani za boha neopustí, ale komu to vadí? Mně určitě ne. Je to předvídatelné? Možná. Vadí mi to? Vůbec ne! Příběh se čte totiž úplně sám.
NOVINKA BESTSELLEROVÉ ALI HAZELWOOD!Bee Königswasserová se v životě řídí jednoduchým pravidlem: Co by udělala Marie Curie? Kdyby jí NASA nabídla vedení neuroinženýrského projektu, Marie by jistě neváhala ani vteřinu. Matka...
Pro mě osobně je velkým tahounem to nerdské, vědecké prostředí, které mě fakt baví. Nestydím se přiznat, že jsem fanouškem „Teorie velkého třesku“, takže Bee coby neurovědkyně, která je svým způsobem dost střelená, mi neskutečně sedla. Za mě je to přesně ten typ holky, kterou prostě chcete mít za svou nejlepší kámošku. Levi je naproti tomu prototypem moderního pojetí prince na bílém koni, milý, galantní a všímavý. Každá holka by ho brala všemi deseti. Naklonujte mi ho taky někdo, prosím. Mezi těmi dvěma fungovala lehce uvěřitelná chemie, jejich interakce působila přirozeně a fakt jsem se v rámci toho, jak se navzájem pošťuchovali, i dost nasmála.
„Proč?“ Leviho pohled se zvedne od monitoru ke mně a jeho zpožděná reakce je sice kratinká, ale postřehnutelná. Když mě vidí poprvé, v očích se mu vždycky mihne totéž: záblesk paniky. Vzápětí se vzpamatuje a celý se uzavře. Na tom svém rejstříku emocí by měl vážně zapracovat. Proč si myslí, že jsem za ním přišla? Naverbovat ho do scientologické církve? Prodat mu výrobky od Avonu? Nakazit ho tyfem? „Vážně, chci prostě vědět proč. Ani tě nežádám, abys s tím přestal, jen potřebuju vědět… proč?“
Pěkný příběh ve stylu moderní Popelky
Bee byla skvělá, ale to už jsem vám říkala, a to nejen díky ústřední romantické zápletce. Dost se mi líbil i vedlejší motiv, a to postavení žen ve vědě a boj za jejich rovnoprávnost. Jasně, tohle je často zmiňované téma, ale za mě zatraceně dobře zpracované. Twitterové příspěvky včetně chatových konverzací nejen skvěle oživovaly děj, ale působily i coby dobrý designový prvek. Ali totiž moc dobře ví, o čem píše. Sama má k akademické sféře blízko a její kladný vztah k této komunitě je znát po celou dobu. Mimochodem autorka si právě po vzoru „Teorie velkého třesku“ pohrává i s nejrůznějšími fun-facts, tady se konkrétně zaměří na Marii Curie. Funguje to, a navíc zajímavosti dobře propojuje právě se vztahovými zkušenostmi Bee. Geniální, ale účinné. Za mě palec nahoru!
Hlava plná lásky
Autorčin styl mi opravdu sedí! Je to kombinace inteligentního prostředí, milých postav, záhady a vědeckého slangu. Tomu všemu nechybí ani dobrá romantika a výborný závěr, který je stejnou měrou logický jako napínavý. Jasně nějaké mouchy se tu najdou, ale příběh je celkově natolik čtivý, že místy předvídatelný děj nebo slabší vtípky s chutí přejdete a dál se budete kochat spisovatelčiným talentem. Atmosférou mi Hlava plná lásky připomínala Lásku po Španělsku - je stejně fajn, stejně relaxační i pohodová.
Must read čtení pro všechny romantické duše!
V dnešní době je na pultech knihkupectví poměrně velký výběr romantických komedií. Miluju třeba sérii „Romantických útěků“ od Julie Caplin, ale teď si na seznam svých oblíbenců hrdě připisuju i Ali Hazelwood. V případě, že máte rádi třeba Marianu Zapatu, se vám rozhodně bude líbit i Ali. Je taky super, že knížku můžete číst samostatně - kromě vědeckého prostředí spolu „Hypotéza lásky“ a „Hlava plná lásky“ mají pramálo společného. Obojí je však klenotem ve svém žánru. Navíc mám ráda silné ženské hrdinky a tady Bee tyto předpoklady splňuje. Trocha feminismu ve vědě je přesně to, co jsem jako okořenění jinak perfektní knihy potřebovala. V případě, že ve svém okolí máte nějakého fandu romantiky, vězte, že tohle rozhodně potřebuje!
Hlava plná lásky
