Katherine Center - autorka, která vás svými příběhy pohladí po duši

Tahle sympaťačka pochází z texaského Houstonu, kde se narodila v roce 1972 – a jak sama říká, příběhy a knihy ji provázely už od malička. Vystudovala prestižní Vassar College a magisterský titul získala na University of Houston. A mimochodem – víte, že její sestra je americká kongresmanka Lizzie Fletcher? Talent a ambice v této rodině evidentně nechybí.

Její styl je nezaměnitelný - laskavý, chytrý, plný humoru a dojemných momentů, které vás rozesmějí i rozpláčou během pár stránek. Není divu, že se o ní mluví jako o „královně komfortního čtení“ - a že si její knihy čtenáři berou do postele, na dovolenou nebo k šálku čaje jako ten nejlepší relax. Katherine Center totiž umí psát o životě tak, jak ho známe všichni - o lásce, ztrátách, odvaze i nových začátcích. O malých i velkých bojích, které musí její hrdinky zvládnout. A co je na tom nejlepší? Vždycky jim svitne naděje, že všechno dobře dopadne.

Tvář lásky

Hádejte, jaké očekávání budí romantické příběhy. Správně, pozitivní. Pohání je blažená jistota, že směřujeme ke šťastnému konci. Pořád se máte na co těšit a nemáte se čeho bát. A to je hlavní důvod, proč lidi romantiku milují. Vtipné slovní přestřelky, líbání, sex… to už je jen třešnička na dortu.Nejpřitažlivější je předvídatelná struktura. Očekávání šťastného konce, které vám dovolí se uvolnit a těšit se. Existuje pro to jedno slovo. Naděje.

Katherine má na kontě už několik románů, které pravidelně dobývají žebříčky bestsellerů New York Times. Mezi její nejznámější knihy patří například Bodyguardka, Zkouška ohněm nebo v českém překladu nejnovější Tvář lásky. A tu si nyní představíme.

Hlavní hrdinkou Tváře lásky je Sadie Montgomeryová, mladá malířka, které se konečně začíná trochu dařit. Dostala se do finále prestižní soutěže o nejlepší portrét - jenže život má někdy zvláštní smysl pro humor. Sadie totiž prodělá vážnou operaci mozku, po které se probouzí s velmi neobvyklým problémem - nedokáže rozeznávat lidské tváře.

Tváře jejích blízkých se jí rozpíjejí do roztříštěné mozaiky, jako kdyby se na ně dívala přes rozbité sklo. Jak má ale malovat portréty, když nepozná ani vlastní kamarádku? Nebo když si není jistá, jestli mluví se sousedem Joem, který ji štve, nebo s veterinářem Oliverem, který zachránil jejího psa?

Sadie se tak ocitá v nečekané životní zkoušce – musí se naučit spoléhat víc na své srdce než na oči. A zjistit, jestli pravou lásku poznáme opravdu podle vzhledu... nebo spíš podle toho, jak se v její blízkosti cítíme.

Tvář lásky je dojemný, vtipný a romantický příběh o tom, jak někdy musíme všechno ztratit, abychom našli sami sebe. A že i když svět přijde o jasné obrysy, to nejdůležitější – láska, důvěra a opravdové spojení – zůstává vidět i se zavřenýma očima.