První pravidlo komedie Normana Foremana - kniha, která rozpláče i nejotrlejšího čtenáře | RECENZE

První pravidlo ztráty

Bylo to nepravděpodobné, přesto se stali nejlepšími kamarády. Norman a Jax tady byli jeden pro druhého, pevně rozhodnutí si splnit svůj sen a vystoupit na festivalu stand-up komedie ve Fringe. Než k tomu ale mohlo dojít, Jax tragicky zemřel a Normanův svět se rozsypal na milion kousků, které už nepůjdou slepit dohromady.

Sadie udělala hodně přešlapů a její život nebyla žádná hitparáda. I přesto byla rozhodnutá udělat pro svého syna Normana cokoliv, všechno všecičko pro to, aby zase viděla jeho smích. Smrt malého Jaxe pro ni byla velká rána, a když se dozvěděla o jejich plánu, byla rozhodnutá ho uskutečnit stůj co stůj. Na Jaxovu počest se Normie, Sadie a čiperný důchodce Leonard vydávají na velké dobrodružství, které vyvrcholí komediálním představením a nalezením Normanova otce. Takový byl plán, ale život si na žádné plány nehraje, takže nakonec může dopadnout vše úplně jinak.

První pravidlo komedie Normana Foremana

Odmlčel se snad na tisíc let. Jako by tíha světa jen vyčkávala a připravovala se na skok, aby mohla přistát na Normanových drobných zjizvených bedrech. Zatajila jsem dech a čekala, co bude následovat...

První pravidlo recenze

Je zajímavé, jak tato kniha klame tělem. Očekával jsem odlehčené, humorné čtení ve stylu Jonase Jonassona a dostal jsem dramedii, která se lehoučce opírá o komediální tón, ale svým vzevřením patří spíše do ranku dramatu. Důvod je jednoduchý. Navzdory tomu, že sledujeme Normanovu a Sadiinu životní cestu, ve skutečnosti na sebe strhává největší pozornost zesnulý Jax, který k nám neustále promlouvá. Díky tomu máte zaručeno, že se celým příběhem prosmutníte od začátku až do konce. A můžu vám zaručit, že pocity naděje a beznaděje se ve vás budou neustále přetahovat o přízeň.

Trvalo mi týden, než jsem se dostal k napsání recenze, takže ve mně kniha mohla pomalu dozrávat. A můžu vás ujistit, že se to vyplatilo, protože ve mně čas obrousil hrany, počáteční kritika odplula někam, kdo ví kam, a zůstal zvláštně hřejivý pocit. Avšak nějaké to rýpnutí si přece jen nedokážu odpustit. Aby fungovala dynamika postav, bylo třeba udělat ze Sadie absolutního (nejen) technického antitalenta, což někdy působilo lehce přehnaně. Uznávám ale, že to mělo svou logiku, protože díky tomu vynikl fištrón stařečka Leonarda, který byl na svůj věk zase naopak velice technicky zdatný.

Může být ještě hůř? Všichni jsme na světě dost dlouho, abychom věděli, že odpověď na tuhle otázku je vždycky ano...

Závěrečné pravidlo konce

Příběh se drží poklidného tempa a až na část poslední třetiny nijak nevybočuje, ničím nešokuje. Žádná komplikovanost, žádné velkolepé zvraty, nic takového se nekoná. Je třeba ale počítat s pořádnou porcí smutku, protože tragédie Jaxova skonu se opravdu propsala do každé kapitoly. Je to dobře, nebo špatně? To už se musíte rozhodnout sami, jen mějte pro jistotu poblíž alespoň jeden kapesníček, slzavému údolí se bude jen těžko vyhýbat, obzvláště, pokud jste sami rodičem. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.