Ocitám se mezi časem a nečasem, srdce se mi zastavilo a hodiny odmítají bít. Je právě půlnoc, všechno skončilo a moje duše se dočkala klidného spočinutí. Chvilku se nic neděje, poté cítím jak se získaný klid rozplývá jako chladný závoj ranní mlhy a mě čeká další den bojů, trápení a nešťastných pocitů. Sedím rozespalý na kraji postele, hlavu svěšenou, a říkám si, jestli náhodou někde neexistuje život, kde by mi nebylo neustále tak mizerně. Sakra! Je čas vstát a začít žít. Nebo se o to alespoň pokusit.
Mezi životem a smrtí stojí knihovna
Když se Nora Seedová ocitne v Půlnoční knihovně, je přesvědčená o tom, že dosud byl její život jen přehlídkou zoufalství a výčitek. Připadá jí, že všechny včetně sebe zklamala.
To se má ale...
Nora si přála žít ve světě, kde nebyla žádná krutost, ale měla k dispozici jen světy, ve kterých žijí lidé...
Konec neznamená konec
Nora pokazila co mohla, a co nepokazila to promarnila. Démoni času jí konečně dohnali a ona ukončila svoji strastiplnou životní cestu. Místo očekávané náruče smrti se ale ocitla mezi knihami, v kouzelné knihovně, kde pro ni mělo všechno začít znovu. Toužila po konci, ale dočkala se tolika životů, že je není možno vyčíslit. Zjistila, že konec nemusí znamenat konec.
Mé setkání se starým známým
Ačkoliv je Půlnoční knihovna svébytným románem, jedná se vlastně o volné pokračování, což ale odhalí jen ti zasvěcení. Kam tedy sahají kořeny tohoto snového románu? Zhruba před pěti lety se mi do rukou dostal poměrně útlý paperback, který mě uchvátil svým názvem, jmenoval se Důvody, proč zůstat naživu. Není to beletrie, jedná se o částečnou autobiografii s velkým psychologickým přesahem, která pojednává o depresi, ničiteli Mattova života, se kterým svedl nelehký boj.
Představila si, jaké by to bylo, kdyby se viděla jen jako další vynikající hříčka přírody. Jen další vnímající tvor, který dělá, co je v jeho silách. A díky tomu si představila, jaké by to bylo být svobodná...
Recenze o životě
Realita všedních dnů a bolestivých zkušeností se spojila se zajímavým románovým, příběhem a dala vzniknout návodu, jak lze přemýšlet o životě. Beletristický žánr nahradil autobiografii, ale téma depresí zůstává. Je to celé smutné, ale zároveň strašně krásné, protože je z každé kapitoly cítit, že tahle kniha je napsaná s cílem ukázat každému, kdo to potřebuje, že svět je krásné místo, jen se ta mrška štěstí někdy umí pekelně dobře schovávat.
Sedím u stolu, tvářím se strašně zamyšleně a snažím se najít nějaké mouchy, ale docházím k závěru, že knize, ve které se hlavní hrdinka jmenuje Nora Semínková (Seedová), nemohu nic vytknout. I když by se jedna malá výčitka našla. Nora ve svém putování narazí na postavu Huga, které bylo dáno zoufale málo prostoru, a v té chvíli jsem si uvědomil, že autorovi nejde ani tak o to, věnovat se science fiction linkám, jako spíš předat čtenářům své poselství, které se na konci příběhu odhalí naplno. Neznamená to, že proto je Půlnoční knihovna horší knihou, jen mám potřebu si vylít své srdíčko věčného milovníkasci-fižánru a malinko si poplakat nad tím, co by kdyby.
Čím více jste se na danou činnost soustředili, tím méně jste se soustředili na všechno ostatní. Svým způsobem přestanete být sami sebou a stanete se tím, co právě děláte.
Půlnoční rozloučení
Laskavost je něco, čeho by na světě mohlo být víc, ale také je to slovo, které definuje autorův styl. Pokud hledáte nějaký svěží zdroj životní energie, tvorbaMatta Haiga je to pravé pro vás. Půlnoční knihovna je čarovné místo, které skrývá všechno dobré a zlé, magické a reálné, a proto abyste ho navštívili, nemusíte udělat ani krok, stačí jen zavřít oči a snít. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.
