Artemis Fowl je vzdor nepříliš povedené filmové adaptaci výbornou dětskou fantasy o mladém
superzločinci a utajeném světě víl, napěchovanou akcí a nezaměnitelným humorem. Její autor
– irský spisovatel Eoin Colfer si však tentokrát od svých předešlých knih odskočil k poněkud
dospělejšímu stylu psaní. V Arcižáru totiž najdeme koňskou dávku drsné, tarantinovsky
upovídané gangsterky, černého humoru a ve středu dění jednoho prastarého draka trpícího
depresemi, které utápí ve vodce. Povedlo se vybalancovat fantaskní prvky s kulisami
současného světa?
Z pera autora veleúspěšné série Artemis Fowl přichází mimořádně vtipný, velesvižný román o drakovi, který holduje vodce, zbožňuje film Flashdance a žije samotářským životem v louisianských bažinách – i o divokém...
Colferv tomto díle dokazuje, že je opravdu obratným tvůrcem. Kniha je plná nejrůznějších popkulturních odkazů, narážek a suchých hlášek. Překvapivě dobře funguje i právě ono spojení draka s brutální kriminálkou.
Zápletka je vlastně velmi jednoduchá. Uprostřed mokřadů v jednom zapadákově nedaleko města New Orleans žije Vern. Svým celým jménem Wyvern, lord Arcižár z Drakohnízda. Ty časy jsou ale dávno pryč – lidé draky skoro vyhubili. Je proto pravděpodobně posledním živým drakem na Zemi. Miluje vodku, sledování kabelovky (obzvláště v lásce má film Flashdance) a vzpomínky na staré dobré časy, kdy jeho druh vládl světu a svobodně brázdil oblohu.
Poklidné skrývání se před lidmi za pomoci jednoho věrného přítele se změní ve chvíli, kdy se jeden chlapec jménem Everett „Petarda“ Moreau zaplete do boje o moc mezi místními pašeráky (ke kterým náhodou patří zkorumpovaný městský konstábl, válečný veterán a stroj na zabíjení jménem Regence Hooke) a přivede jej přímo před drakův práh. To uvede do pohybu sérii událostí, v níž dojde jednak na střet s mafiánským bossem, ale i mezi rozeným lovcem a právě Vernem.
Nutno dodat, že antagonistou celé knihy je právě Regence Hooke, kterému se možná v knize dostává o něco málo víc prostoru, než Petardovi s Vernem. A je to dobře, protože záporné postavy jsou někdy i důležitější než hrdinové a zde jde o jednoho z nejlépe napsaných záporáků, co jsem v knize za poslední dobu viděl. Navíc na něm stojí většina zvratů v knize.
Krom velmi obratně napsaných dialogů nám Eoin Colfer totiž poskytuje i obratný vhled do uvažování postav, ale i do jejich vzpomínek a minulosti, která je formovala. A platí to právě jak pro Verna s Petardou, ale zejména pro Hookea, ze kterého jde skutečně strach a působí jako jakási obdoba lidského švába, který všechno přežije a co si jednou zamane, to dotáhne do konce. A když jde o chycení kluka, který vás přistihl při vraždě (a náhodou dělá poslíčka drakovi), je jisté, že se nebude jednat v rukavičkách.
Co se potom hlavního lákadla knihy, totiž lorda Arcižára týče - tento cynický a depresivní drak se při čtení rázem stal mým oblíbencem. Snad jako každý příznivec fantasy odmalička miluji draky. Ať už to byl Falco – šťastný drak z Nekonečného příběhu, Draco z Dračího srdce, Safira ze série Odkaz dračích jezdců, nebo zlý Šmak z Hobita, vždycky měli draci v mém srdci zvláštní místečko. Proto jsem po této černé komedii napěchované peprnými dialogy sáhl prakticky okamžitě, hned jak jsem spatřil obálku s dračím pařátem, svírající sklenku martini a v pozadí lesklé šupiny. Pěkně vyvedená, jednoduchá obálka skýtá vskutku netradiční žánrové čtení, jež se mi skutečně trefilo do vkusu.
Potěšil i velmi uspokojující konec, který sice je otevřený, ale i dostatečně naznačuje, kam se vše bude ubírat. Díky tomu vlastně pokračování není nutné. Co bych však rozhodně ocenil, je filmové zpracování. A jelikož práva na seriál odkoupil Amazon a do role draka Verna už obsadil Nicolase Cage, je rozhodně na co se těšit, protože kniha si o adaptaci vysloveně říká.
Verdikt
Arcižárod Eoina Colfera je vpravdě nestandardní fantasy, která překvapivě funkčně kombinuje prvky klasické gangsterky s faktem, že ústřední postavou celého díla je drak. Kniha obsahuje značné množství jednak popkulturních odkazů, narážek a klukovského dobrodružství, jednak ale i vybroušených dialogů, suchého černého humoru a překvapivé brutality, kdy vás autor rozhodně nenechá na pochybách, že tentokrát nenapsal knihu pro děti.
Zejména drsné a krvavé střety zhruba v polovině knihy (nemluvě o akčním finálním zúčtování) dávají ruku v ruce s velmi úzkým okruhem postav a stylem narace na vědomí, že srovnání s filmy Quentina Tarantina není liché.
Co překvapí ještě víc je fakt, že celý příběh vlastně i díky své komornosti působí uvěřitelně, je dynamický a drží pohromadě. Fantasy je skutečně všestranným žánrem, který v kombinaci s krimi funguje skvěle. Nejen dvoumetrový plaz dštící oheň, ale i kulisy louisianských močálů plných aligátorů jsou výborně zvoleným prostředím. Tohle se povedlo a Vern se skoro určitě zařadí i mezi vaše oblíbené draky. Mně tento milovník vodky na seznam vlétl s přehledem…
