Vsadím se, že vám je jméno Ahndoril nějak povědomé. A také, že by mělo. Jedná se o příjmení manželů, které znáte spíše pod pseudonymem Lars Kepler. Alex Ahndoril je tedy pseudonym, který se manželé rozhodli použít pro trochu jiný formát detektivky. K napsání něčeho nového je „inspirovala“ Alexova srdeční příhoda. Jejich nová hlavní postava, soukromá vyšetřovatelka Julie Starková, mívá totiž při hledání stop stavy, kdy se jí zpomalí srdeční tep a zároveň také čas kolem ní a ona si tak může některé detaily prohlédnou o něco déle a podrobněji.
Lars Kepler přichází s napínavou detektivní sérií — pod novým pseudonymem! Soukromá vyšetřovatelka Julie Starková přijímá u sebe v kanceláři neohlášenou návštěvu. Per Günter Mott, který je jedním z majitelů úspěšné rodinné...
Román Až najdu klíč je psaný ve stylu slavné spisovatelky Agathy Christie. Akorát místo obtloustlého belgického detektiva s navoskovaným knírkem je v hlavní roli sympatická mladá vyšetřovatelka Julie. Její detektivní kancelář jednoho dne bez ohlášení navštíví Per Günter Mott s opravdu delikátním problémem. Ve svém telefonu najde z předchozího večera fotografii muže, který je s největší pravděpodobností mrtvý nebo přinejmenším těžce zraněný. Problémem je, že Per ten den smíchal léky s alkoholem a vůbec nic si z toho večera nepamatuje. Po Julii požaduje, aby zjistila, jak se fotka do jeho telefonu dostala a jestli sám Per někomu ublížil.
Per Günter Mott pochází ze zámožné rodiny vlastnící dřevozpracovatelské závody. Fotografie byla pořízena ihned po firemní schůzi, a tím pádem se mezi případné svědky řadí celá Mottovic rodina. Julie tak musí vyrazit do rodinného sídla, aby zjistila, co se ve skutečnosti stalo a odhalit potenciálního pachatele. Na pomoc si s sebou vezme policistu Sida, který je zároveň její bývalý manžel. Rodinné sídlo Mottových se nachází na samotě uprostřed lesa a je opravdu pompézní. Julie ihned po příjezdu zahajuje vyšetřování pomocí výslechů a brzy zjišťuje, že každý v téhle komplikované rodině má nějaké tajnosti, a že je mezi nimi stoprocentně někdo, kdo spáchal zločin.
Verdikt
Dílo se svou strukturou záměrně podobá knihám nebo filmům, ve kterých vystupoval legendární Hercule Poirot. Vyšetřovatelka se vydává přímo na místo činu, kde tráví čas izolovaně od okolního světa mimo jiné i s pachatelem. Přitom se snaží pospojovat na základě vodítek celý příběh tak, jak se skutečně odehrál. A čtenář se pokouší pachatele najít společně s vyšetřovatelkou. Všechna vodítka Ahndorilovi čtenáři postupně poskytnou, jenže abyste si je správně uspořádali a vyložili, museli byste být stejně geniální jako Julie Starková. Ta je velice dobrá ve čtení výrazů tváře, řeči těla a má úžasné analytické myšlení. Ale ve svém osobním životě úplně šťastná rozhodnutí nedělá. Každopádně mě tato hlavní postava velice zaujala a už se těším na její další případy v sérii Klíč.
Knihu bych doporučil všem milovníkům klasických detektiveka těm, kteří mají rádi Agathu Christienebo se jim líbily nyní velice populární firmy Vražda v Orient Expresu, Smrt na Nilu a Přízraky v Benátkách.
Pro nerozhodné mám ještě tři bonusové důvody, proč si knihu přečíst:
Zjistíte, že vaše rodinné sešlosti nejsou ve skutečnosti až tak dramatické (pokud si teda vzájemně po večeři nezapalujete prádelny).
Zbystříte ve chvíli, když zjistíte, že hlavní postava má nějaké firmy v holdingu (to už vám bude jasné, že v rodině nebude něco v pořádku).
Naučíte se, že nemáte míchat léky s alkoholem (ale pokud to uděláte, tak si nezapomeňte vést řádnou fotodokumentaci pro případné vyšetřování policie)
