Detektivka z devadesátých let? Proč ne, řekla si naše redaktorka Daniela a začetla se do prvního případu dnes už legendárního vyšetřovatele Harryho Bosche.
Černá ozvěna je Connellyho prvotina z roku 1992 a zároveň první knihou ze série, ve které vystupuje jako hlavní postava detektiv Harry Bosch. Série s osobitým Harrym Boschem zatím čítá celkem 21 knih, přičemž do češtiny jich bylo přeloženo zatím 20. Na motivy série s oblíbeným detektivem vznikl seriál s názvem Bosch, který byl odvysílaný v roce 2015. V hlavní roli Harryho Bosche si zahrál Titus Welliver.
Dnes už kultovní detektiv Harry Bosch se představil čtenářům v roce 1992 a brzy se přiřadil k řadě nejslavnějších postav americké tvrdé školy, jakými jsou například Phil Marlowe nebo Steve Carella. Černá ozvěna, jejíž reedici...
Již na podzim tohoto roku vyjde v anglicky mluvících zemích dvaadvacátý díl. Čekání na český překlad posledních dvou knih si zatím můžeme ukrátit touto půvabnou reedicí se zbrusu novým překladem, kterou vydalo nakladatelství Domino.
Od Michaela Connellyho jsem měla nedávno tu čest přečíst si Noční hlídku, kde je hlavní postavou také poněkud svéhlavá vyšetřovatelka Reneé Ballardová, takže jsem již o autorově stylu měla jistou představu. Harry Bosch je typickým nevrlým detektivem, který ve velkém holduje cigaretám a pivu, nemá rodinu ani moc přátel a trpí nespavostí. Naprosto ukázkový typ člověka, který je schopen vyřešit i ty nejsložitější případy.
V případu, ve kterém ostatní vyšetřovatelé předpokládají, že se jedná o náhodné předávkování, Harry vidí něco víc. Díky své drzosti a průbojnosti se mu nakonec podaří prokázat, že se jedná o vraždu, která byla jako předávkování pouze maskovaná. V tu chvíli se rozjíždí nový kolotoč vyšetřování, na který se nabalují další a další skutečnosti, včetně bankovní loupeže, kterou má na starosti FBI. Bosch je tedy nucen na vyšetřování spolupracovat s federálkou Eleanor Wishovou. Kvůli svému nevybíravému chování a ostrému jazyku má ale Bosch celou dobu za zády vnitřní vyšetřovatele Lewise a Clarkea, kteří mu jdou tvrdě po krku.
Příběh má poměrně pozvolné tempo, což byla příjemná změna v porovnání s valnou většinou nejnovějších knih, které jsou napsány tak, aby bylo možné je přečíst za jediné odpoledne. Zápletka pomalu ale jistě postupně graduje až do hořkosladkého finále.
Nejzásadnějším rozdílem mezi Noční směnou a Černou ozvěnou je doba, ve které se knihy odehrávají. V devadesátých letech ještě nebyly tak pokročilá technologie, jakou máme k dispozici dnes. Bosch je proto nucený používat pager, telefonní budky a psací stroje, kterých je na celé oddělení jen nevelké množství. Největším technologickým výstřelkem v celé knize jsou jedny z prvních počítačů, ke kterým se ale dostane jen zřídka.
Pro mě to byl ale příjemný oddech od dnešního přetechnologizovaného světa, ve kterém na každý nepatrný úkon stačí vlastnit chytrý telefon. Řekla bych, že i ztoho důvodu děj plynul pomalejším tempem, protože kvůli každé nové informaci musel Bosch shánět po městě telefon nebo pročítat tlusté papírové složky případů.
Musím uznat, že tuto knihu jsem si užila, i když (nebo možná právě proto) se značně lišila od knih, které vycházejí v poslední době. Skoro už jsem zapomněla, jaké to je, když jsem knihu četla déle než 14 dní, a skutečně jsem si to užívala. Černá ozvěna pro mě byla příjemnou zkušeností a jenom se obávám, že si teď budu muset přečíst zbytek knih ze série.
A teď je čeká jejich každoroční dovolená. Týden klidu, pohody a spousty vína s nejlepšími přáteli. Tentokrát ale musí udržet jedno tajemství – totiž to, že už spolu půl roku nejsou...
