Vítám vás v krátkém informačním okénku cestovní kanceláře W. H. Hodgsona, která vás přesvědčí, že cestovat se dá mnohem dále, než je vůbec vaše fantazie schopna pochopit. V nabídce můžete najít i all inclusive ubytování v domě pekelném, ve kterém vám budou dělat společnost kančí zrůdy a při soumraku na obloze objevíte několik sluncí. Čas se začíná zrychlovat, obzor se zbarvil do temně karmínových odstínů a já začínám litovat, že jsem dovolenou nestrávil raději na Mácháči. Může mi někdo poradit jaký opalovací krém se hodí do pekla?
Během svého rybářského výletu naleznou Tonnison a Berreggnon v rozvalinách zchátralého domu kdesi v Irsku starý deník. Jeho stránky jim odhalí neuvěřitelné zážitky někdejšího obyvatele domu. Nejprve jej dle zápisů začala...
Náhle plameny svíček pohasly a pak začaly poblikávat sinalým světlem. Jejich svit nabyl kalně rudého nádechu a místnost tonula v těžkém karmínovém šeru. Stíny se prohloubily a vše, nač světlo dopadlo, vypadalo jako postříkáno krví...
Vstup do jámy pekelné
Tentokráte začnu s malým upozorněním. Dvě redaktorské hlavy se daly dohromady, jedna hlava z Ostravy, ta druhá (a dutější) z Ústí nad Labem, a týmově si poplakaly nad tím, jakým zlem jsou spoileroidní anotace. Pokud jste měli štěstí, a nějakým způsobem vás tato kniha zaujala bez toho, aniž byste přečetli anotaci, gratuluji vám a rozhodně ji ani nečtěte, obohatí to váš zážitek z četby. Minimálně se nepřipravíte o pár překvapení.
A o čem tedy kniha pojednává? Dva kamarádi se vydají do přírody zarybařit si, a přitom objeví prapodivný, polorozpadlý rukopis od neznámého člověka, jenž se ukáže být jeho deníkem. Stránky jsou pokryty prapodivnými zážitky, z ještě prapodivnějšího domu, který už dávno neexistuje. Je onen pisatel blázen? Přehnal to snad z blíže nespecifikovaným druhem houbiček? Nebo to je všechno jen snůška blábolů? Pravdu hledejte na stránkách této divnoknihy.
Noc stiskla svět neproniknutelnou černí, dokonce i těch několik roztroušených hvězd zmizelo, na obloze zářil jen kalný kruh tenký jako vlas a daleko na severu tajemně svítící mlha...
Matoucí recenze zmateného muže
S tímhle psaním mám těžké pořízení, přátelé. Jak chcete recenzovat šílenství? Já to tedy zkusím, pro vaše krásné oči. S těmito poněkud staršími kousky literatury, tato spatřila světlo světa v roce 1908, mívám problémy. Způsob volených slov a skladby vět, se mi zdá poněkud těžkopádný a docela nepřístupný, což zapříčiňuje fakt, že se mi do knihy dost těžko proniká a kazí mi to čtenářský zážitek. Nezbývá mi než to zahrnout do celkového hodnocení a jsem si vědom, že to je velice subjektivní hledisko, s kterým se cítím být povinován vás obeznámit.
Jelikož se jedná o autorův "přepis" deníku, není zde věnován žádný prostor charakteru hlavního hrdiny, a tím pádem je celý příběh silně neosobní a poněkud surově působící. Jediná postava do které bylo možno se alespoň trochu vžít byl pejsek Raf. Když přemýšlím o příběhu samotném, těžko se mi hledají ta správná slova. Byla to jízda. Intenzivní. Neuvěřitelná. Fantasmagorická. Kvantum informací, vjemů a zážitků bylo natěsnáno do útlé knížečky, která je tak třaskavá, že se bojím aby se mi v knihovničce samovolně nevznítila nebo nepropadla do jiné reality.
Vstoupil jsem do propasti, která odděluje náš planetární systém od jiných sluncí. Spěchal jsem k rozhraní temnoty a pozoroval rostoucí jas a velikost našeho Slunce. Pohlédl jsem zpět ke hvězdám...
Konečná fáze šílenství
Jak jenom zakončit tuto prapodivnou výpravu plnou živočišných démonů a snových míst? Zcela jistě poklonou autorovi, jehož fantazie dokázala cestovat více než sto let do budoucnosti, aby dokonale vykolejila jednoho pisálka, který se s vámi loučí z místa, pro nějž nemá pojmenování, a které se nachází mimo náš čas. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.
