RECENZE: Hlasy v bouři

Úvod

Je vidět, že Darcy Coates má talent do každé své knížky vložit něco neotřelého. Zachovává si tak svoje fanoušky, kteří se díky tomu, že je vždy něčím překvapí, nikdy nezačnou nudit. Po sérii Strašidelných domů a samostatném románu Kořist, není ani její sedmý román a první díl nové série Hlasy v bouři žádnou výjimkou. A najdete v něm nečekaně i romantickou linku, která mu dodává určité kouzlo navíc.

Příběh

Takovou sněhovou vánici Clare dosud nezažila, a ani předpověď počasí nevěstí nic dobrého. Závěje na silnici, po které Clare jede za svou na samotě žijící tetou Marnie přibývají a chumelenice houstne. V dálce v naději vyhlíží hluboký les, kde nápory sněhu jistě nebudou tak strašné. Není tu signál a Clare se nemůže nikam dovolat, a tak šlápne na plyn, aby tu cestu už měla za sebou. „To zvládneš," říká si, aniž by tušila, jak hluboce se v té chvíli mýlí…

Sáhla po telefonu, aby ještě jednou zkusila Bethino číslo. Ale než se stačila přístroje dotknout, podivný zvuk ji přinutil zvednout hlavu…

Když se Clare probere, je v teple, v posteli a někde uvnitř. Opodál stojí muž. Kdo je to? A kde se to Clare vlastně ocitla? Postupně zjistí, že dům, ve kterém se nachází, tomuto mladému muži patří, a že právě on ji zachránil po autonehodě, na kterou si Clare ovšem vůbec nepamatuje. Tak to aspoň tvrdí – může mu ale věřit? Dům, čí spíše sídlo je staré a ponuré a Clare se tu trochu bojí. Neví zatím ovšem, že to není nic proti tomu, co ji teprve čeká.

Škvírami kdesi hlouběji v útrobách domu kvílel vítr. Když se Clare znovu probrala k vědomí, dolehl k ní zvuk připomínající rozladěnou flétnu, která se pokouší zahrát skladbu bez jakékoliv melodie. Jako by se jí někdo vysmíval.

Clare se pomalu zotavuje a mezi ní a Dorranem, jak se její zachránce jmenuje, začíná vznikat zvláštní vztah. Teď už mu věří, zato Dorran zas nevěří jí. Clare totiž vidí podivné věci, znepokojující stíny a slyší zvuky, které Dorran ne. A jsou hodně děsivé. Něco tady však zcela jistě číhá a pozoruje je – uvnitř v domě i za jeho zdmi. Vánice za okny nepolevuje a z domu není úniku, ať už by chtěli utéct spolu, anebo každý zvlášť.

Sledovali ji přinejmenším v její mysli, ale kdo ví, možná i ve skutečnosti. Kdykoliv se zaposlouchala, slyšela jejich mekké, trpělivé škrábání, doprovázené sípavým, přerývaným dechem. A někdy, zejména když se cítila opravdu unavená či zmatená, zvedla hlavu a viděla, jak v temnotě chodeb a rohů vykukují jejich stíny a nespouštějí z ní oči.

Závěr

Darcy Coates mě opět nezklamala. Všechny její výsostné ingredience udělaly své. Strašidelný dům v podobě honosného sídla, hluboký les se vším, co k němu patří a příšerné počasí, včetně přerušených telefonních sítí, vytvořili úžasně tajemné prostředí, kde od světa odříznutí lidé hrdinně bojují s krutým zlem.

I při neskutečně gradujícím napětí, budete svým hrdinům přát jejich lásku a držet palce, aby se před duchy, kteří samozřejmě v žádném případě nechybí, zachránili. Takže, žádný strach, horor, na který jste připraveni, vás rozhodně nemine a připravte se, že se možná pak budete lekat i obyčejného vrznutí dveří u vás doma. Že už se nemůžete dočkat? Pusťte se tedy do čtení, zklamaní určitě nebudete.

Hodnocení: 89 %