Robert Dugoni ve svém thrilleru roztancuje neuvěřitelně napínavou hru, která vás přinutí číst jednu stránku za druhou a nepřestat. Naprosto skvěle vystavěná zápletka je opřena o ještě lepší detektivní práci. To s jakou naléhavostí řeší hlavní hrdinka případ starý dvacet let je obdivuhodné a pochopitelné, tím spíš, že se jedná o její setru.
Tracy Crosswhiteová dvacet let zpochybňuje fakta o zmizení její sestry Sáry a soud s údajným vrahem, který následoval. Nevěří, že Edmund House – již dříve usvědčený násilník, na něhož teď padla vina za Sářinu vraždu – je...
Tracy před dvaceti lety ztratila sestru. Doslova, prostě jí jednoho dne volal otec, že Sára není doma a že není ani nikde k nalezení v malém městečku Cedar Grove. Den před zmizením se spolu s Tracy ještě účastnila závodů ve střelbě a najednou je pryč. Místní šerif a spousta dobrovolníků se dává do pátrání, Sáru už ale nikdy nikdo neuvidí…
O dvacet let později se najde Sářino tělo. S tím i nové důkazy a Tracy, jako úspěšná vyšetřovatelka, znovu otvírá dávno uzavřený a „vyřešený“ případ zmizení její sestry. Nikdo v městě z toho není nadšený a je více než jasné, že nejen šerif Colloway skrývá spoustu tajemství. Po pohřbu Sářiných ostatků se Tracy znovu setkává se svým přítelem z dětství, ze kterého se mezi tím stal velmi úspěšný právník. Společně se pouští do komplikovaného rozplétání lží, křivých výpovědí a snaží se dopátrat pravdy. Kdo ve skutečnosti unesl a zabil Sáru?
Hlavní hrdinka je přesvědčená, že za to, co se stalo její sestře je odsouzený nesprávný člověk, spousta důkazů nesedí nebo vůbec nedává smysl. A tak se společně s právníkem Danem vydávají do vězení navštívit Edmunda House. Jako odměnu za informace přináší naději na odvolání. Je ale House opravdu nevinný? A když to nebyl on, kdo tedy Sáru unesl a zabil?
Kniha Hrob mé sestry
Verdikt
Moje „true crime“ srdce zaplesalo, když jsem se začetla a zjistila jsem, že autor nevaří z vody, ale opravdu ví, o čem chce psát a vyšetřování je propracované a má hlavu a patu. Dokonce mě překvapilo, jak precizně a systematicky postupoval, skoro jako bych seděla s hlavní hrdinkou u stolu a viděla všechno v přímém přenosu.
Detektivka nepůsobí násilně, nikomu tam neřežou nohy a krev taky nestříká na kilometry, o to mi to asi přišlo děsivější. Retrospektivní kapitoly pro mě nebyly nepříjemné na čtení, ač je nevyhledávám. V tomhle případě prohlubovaly temnou atmosféru a to, jak se město Cedar Grove změnilo za těch dvacet let, kdy byly Tracy a Sára dětmi. Chvílemi jsem měla pocit, že unesli sestru mně. Detektivka Hrob mé sestry není typickým vyšetřováním, je to osobní a bolestivé vyprávění a já si dokážu hravě představit, že se takovéhle věci dějí každý den. A proto vám ho s klidným srdcem ráda doporučím.
Kniha Hrob mé sestry
