Za krásnou obálkou nenápadného paperbacku se skrývá u nás dosud nevydaná sci-fi klasika, která je v USA svým významem a proslulostí srovnatelná kupříkladu s notoricky známým dílem Den trifidů. S ním má společnou celou řadu příběhových prvků, ale do určité míry i styl psaní a dobu, ve které vznikla. Invaze zlodějů těl se nesmazatelně vryla do dějin žánru, v mnoha ohledech odrazila dobovou náladu ve společnosti a dočkala se hned čtyř filmových zpracování. Podobně jako celkem nedávno vydané Ledové peklo (předloha kultovního filmu Věc) si tuto žánrovou klasiku můžeme konečně přečíst v češtině. Jaký tedy je příběh o mimozemské invazi, nahrazující lidi jejich k nerozeznání podobnými dvojníky? A jak moc se na díle spisovatele Jacka Finneye podepsal zub času?
Jednoho tichého večera odhalí doktor Miles Bennell děsivou skutečnost. Poklidné kalifornské městečko Mill Valley, kde žil a pracoval celý život, se pomalu, ale jistě mění. Neznámá hrozba z vesmíru pronikla do samého srdce jemu...
Jde o bezmála sedmdesát let starý příběh, který vyšel v roce 1956. V poválečném období, kdy byla v plném běhu Studená válka. Tím pádem v sobě nese dost z atmosféry té doby. Nejistotu, nedůvěru a strach z neznáma autor velmi obratně využívá ve vyprávění, z něhož mrazí dodnes. Vyprávění, které rozhodně nezestárlo ani zdaleka tak, jak jsem se obával. Ačkoli už jen název působí naprosto brakově, opak je pravdou. Jde o jeden z těch románů, které onen příslovečný zub času nahlodal jen velmi zlehka. Současnému čtenáři bude možná chování ženských postav a celá jejich role v ději připadat poněkud úsměvná (ačkoli se rozhodně nedá říci, že by ženy v knize byly vyloženě pasivní – naopak zde dojde k momentům, kdy protagonistovi výrazně pomohou). Ale to je zkrátka dáno kontextem doby, v níž Invaze vznikla. Oněch téměř sedm dekád je zkrátka v tomto ohledu znát.
Celé dílo by bylo možné vykládat jako jakési varování před sovětskými agenty. Příběh jasně rozčleňuje hodné, „normální“ lidi a zlé, necítící, kteří usilují o zničení světa a společnosti tak, jak je známe. Mnohem více se však jedná o nadčasový příběh, pojednávající o jedinečnosti člověka a naději v boji s obtížně uchopitelným, naoko nepřemožitelným zlem. Příběh, do kterého se dobová nálada a situace spíše promítly, než že by byl nějaký záměr je reflektovat. A i kdyby byl, celý román je naprosto funkční sám o sobě. Tudíž nazývat jej propagandistickým je vyloženě hloupost.
Nezbývá než se postavit protivníkovi, před kterým nelze utéct. A nebezpečí se může skrývat za každou známou tváří...
Dějištěm příběhu je typické americké (fiktivní) maloměsto Mill Valley v Kalifornii. Jakýsi mikrosvět, kde každý zná každého a který je i o dekády později stále oblíbenými kulisami nejedné knihy či filmu (fanoušci Stephena Kinga nebo Stranger Things by mohli vyprávět). Protagonistou je lékař Miles Bennel, z jehož pohledu celé dění i nahlížíme (kniha je psána v ich formě). Právě on si totiž pomalu začíná všímat, že s jeho městem, kde vyrostl a prožil celý dosavadní život cosi není v pořádku. Tedy spíše s lidmi v něm.
Když do Milesovy ordinace zavítá první z pacientů, tvrdící že jemu důvěrně známá osoba je někým jiným (aniž by se ona osoba jakkoli viditelně změnila nebo cokoli udělala), zprvu to vypadá na nějaké zvláštní pomatení. Tyto případy se ale začnou velmi rychle množit až Miles spolu se svou dávnou láskou a dvěma přáteli postupně zjišťuje, že čelí velmi nebezpečné invazi. Invazi, jež ve spánku pohltí spící tělo a nahradí jej přesnou kopií, která má vzpomínky dané osoby. A co víc, ona i vypadá, mluví a chová se naprosto stejně. Jen tou osobou není.
Invaze zlodějů těl
Nejen s Dnem trifidů (kde se přeci jen příběh až na nějaké styčné body/archetypy postav v lecčems liší) ale též s již zmíněnýmLedovým peklem má tak Invaze zlodějů těl mnoho společného. Snad jen s tím rozdílem, že namísto izolované výzkumné stanice uprostřed ledové pustiny, se odehrává v mnohem důvěrnějším prostředí. Což dost možná přidává na určité působivosti. Přesto Invaze není vyloženě explicitně děsivá, jako spíš nutí k zamyšlení. Celá mytologie, vystavěná okolo původu invaze působí i dnes vcelku uvěřitelně a motivace „infiltrátorů“ nahradit lidi vlastně moc zlověstná není. Což funguje mnohem líp než nějaký ultimátně zlý záporák. Možná i proto jde o tak ceněnou záležitost.
Verdikt
Invaze zlodějů těl je výborně napsaným sci-fi hororem, který na dnešní poměry rozhodně už není tolik děsivý. Přesto nabízí velmi poutavou, nesmírně efektně vykreslenou svízelnou atmosféru a zajímavou premisu, pro níž rozhodně stojí za to si jej přečíst i dnes. Útlý román je psán svižným, čtivým jazykem a neztratil téměř nic ze své výpovědní hodnoty. Namísto nějaké velkolepé akce si vystačí s komorním příběhem, v němž ještě více vynikne promyšlenost celé obratně vystavěné zápletky. Tak obratně, až jí prominete místy možná přílišnou naivitu, nebo uspěchané rozuzlení, které s do té doby poutavě vykreslenou invazí zatočí možná až příliš jednoduše. Zůstává tak léty prověřený příběh, jenž právem patří mezi největší žánrové klasiky a jeho povedené české vydání této pověsti rozhodně nedělá ostudu. Nelze proto než Invaze zlodějů těl všemi deseti doporučit každému, kdo se považuje za fanouška sci-fi a hororu obecně. Vlastně bych se ji v tomto směru nebál označit za povinnou četbu...
Jaký je Štěpán Kozub bez kostýmů a scénářů? Nový knižní rozhovor s ním nabízí víc než jen zajímavosti z jeho života, poodkrývá nám jeho duši, zkušenosti, to, jaký je sám mimo kamery.
V království, kde tajemná mlha děsí obyvatele a magická infekce znamená jistou smrt, Elspeth už 11 let skrývá svou nákazu a její následky. V její mysli sídlí Noční běs, který sílí každým dnem...
Invaze zlodějů těl
