RECENZE: Jako hvězdy v temné noci

Takhle to bohužel je, pro ni i pro všechny ženy v tomhle kraji. Nezáleží na tom, jak jste chytrá, jak šikovná, jak samostatná – hloupý chlap s puškou nad vámi bude mít vždycky navrch...

Aliciným údělem bylo stát se anglickou dámou, jak se patřilo a slušelo. Leckdo by se pro takový způsob života nadchnul, Alice ovšem nikoliv – k velké nelibosti její matky samozřejmě. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné, a tak se jednoho krásného dne objevil krásný a neméně bohatý Američan Bennett Van Cleve, který se do Alice okamžitě zakoukal.

Amerika, už jen ten název sliboval dobrodružství. Alice se stěhovala do nového světa a oči jí zářily pro místa jako New York nebo Chicago. Když se po několikaměsíční cestě ocitla v kentuckém městečku Baileyville její nadšení pomalu opadalo.

V první polovině devatenáctého století bylo patrné, že jižní část Spojených států citelně zaostávala za svým severním protějškem. První dáma, Eleanor Rooseveltová, přišla s nápadem pojízdných knihoven, který měl pomoci ke vzdělanosti chudého venkova na jihu. A tak se v Baileyville zrodila Koňská knihovna.

Před vámi leží působivý příběh plný složitých témat. Nenaplněné manželství, zakázaná láska a vznikající pouta přátelství. Aby to nebylo tak jednorozměrné, tak se přidávají sociální otázky a zamyšlení nad postavením žen ve společnosti. Jih Spojených států je velice specifické místo, a navíc se stát Kentucky potýká dodnes s chudobou a rasismem. Jak asi do tohoto prostředí zapadne anglická dáma? Jste zvědaví?

Tam nahoře může člověk volně dýchat. Neslyšíš ty městské klepy. Nevidí na tebe nikdo než Bůh. Jsi tam jen ty a stromy a ptáci a řeka a nebe a svoboda... Člověku to dělá dobře na duši...

Verdikt

Košatým úvodem se dostáváme k samotné recenzi a já sleduju své prsty bubnující do klávesnice a nemůžu je zastavit, ba ani zpomalit. Jojo píše strašně emotivně a já se snažím tento emotivní přetlak zkrotit a rozumně vám ho zprostředkovat. S touto fascinující autorkou se setkávám již podruhé a musím přiznat, že jsem jejímu stylu podlehl. Dokáže být tak hřejivý a zároveň vytvářet omrzliny na místě, kde byl ještě před chviličkou široký úsměv.

Asi by se dalo namítnout, že příběhový záporák je na můj vkus trochu plochý ale tak to asi muselo být. Koneckonců doba byla zlá. Když tak nad tím uvažuju, tak i kladné mužské postavy působily lehce jednotvárně. Opravdu může existovat tak parádní chlap jako Sven Gustavsson, Jojo? Ach jo, jak bych si přál být jako Sven. Ženami milován, muži obdivován. Asi bych měl trochu vychladnout. Ale bože, ten Sven je tak mužný a chlapácký a.... Dobře, jdeme dál.

Hluboké soustředění na vývoj charakteru ženských hrdinek asi nikoho nepřekvapí. Koneckonců to je typická Jojo. Románový svět vystavěný v kulisách Baileyville mě uhranul. První setkání s autorčinou tvorbou pro mě bylo trošku rozpačité a trvalo, než jsem si na její styl zvykl. Tentokrát to ale bylo jiné, protože hned od první stránky jsem cítil, že tohle bude svět, který mě bude bavit a udivovat zároveň. A povím vám, že jsem se nemýlil. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.