4.8 z 5 hvězdiček
pevná vazbaRECENZE: Kdo o tom ví
Máme tu další, netrpělivě očekávaný příběh autorky Lesley Kara, jejíž úspěšný debut Fáma svou vyzrálostí ohromil nejednoho čtenáře. Román Kdo o tom ví má s Fámou něco společného - odehrává se opět v zdánlivě poklidném přímořském městečku Flistead a přistěhuje se sem mladá, oslabená, a tajemstvím zahalená žena - to je ovšem asi tak všechno. Téma je možná podobné, ale motiv a zápletka už ani trošku. Jste zvědaví? Pak čtěte dál.
Příběh
Astrid přijede z pulzujícího Londýna do Flinsteadu ke své matce. Jejím problémem je závislost na alkoholu a ona má vůli se jí zbavit. Nezvládne to však jinde, než na bohem zapomenutém místě jako je Flinstead a pouze za pomoci své (až příliš) milující matky. To si Astrid aspoň myslí a její matka také, ta však netuší, že její dcera má ještě jedno tajemství…. Astrid poctivě dochází do skupiny anonymních alkoholiků, kde se spřátelí s Helen, která jí připadá jako spřízněná duše. Pozná také Rosie – ta je ale příliš vlezlá – až je to podezřelé…
-
4.0 z 5 hvězdiček
knihaAstrid Phelpsové je dvaatřicet a po letech, kdy se ne zcela úspěšně živila jako scénografka, se snaží začít znovu – a především vypořádat se závislostí na alkoholu, která ji už o dost připravila. I když by si to všechno...
Co však Astrid pomáhá nyní nejvíce, je její nový vztah s Joshem. Potkali se jednoho větrného dne na pláži a hned si padli do noty. Josh však nic neví o Astridině závislosti, natožpak o onom strašlivém tajemství. Nabídne jí, jako zkušené scénografce, práci v otcově domě na pobřeží, který právě renovují. Astrid už dávno tuto práci nedělá, a i to zůstane prozatím utajeno.… Vše by vypadalo nadějně a Astrid by už skoro zahlédla světýlko na konci tunelu, kdyby tu jen nebylo těch hnusných dopisů! Někdo ji pronásleduje, to je jisté, a o tom, že zná její tajemství, není pochyb. Astrid půjde zřejmě o život…
„Utíkám, anebo se o to aspoň pokouším, nohy mám ztěžklé a nemotorné, jako bych běžela vodou. Svah je strmější, než si pamatuju. Strmější a delší. Srdce mi duní za prsní kostí. Nekoordinovaně se škrábu nahoru, boty mi kloužou a odírají se o beton. Na chvilku se zděsím, že zakopnu a rozbiju si nos, ale v poslední chvíli to vyberu. Upadnout nesmím. Jestli upadnu, dohoní mě.
Kdo je oním stalkerem a zda se tu odehraje vražda, nebo ne, zjistíte jenom tak, že si knížku přečtete. Nedá se nic dělat, vždyť i sama Astrid se musí k rozzuzlení postupně dopracovat a nebude to mít vůbec jednoduché. Všechny její démony a strachy jí budou stát v cestě - snad jen matčino zázemí jí poskytne záchranné lano, i když právě to Astrid možná podcení. Jen vydržte a v žádném případě se nedívejte na poslední stránku – teprve tam totiž přijde ten největší šok – tak ať se o něj nepřipravíte.
Verdikt
Kdybych měla román Kdo o tom ví zhodnotit jako celek, řekla bych, že jakkoliv se jedná o napínavý thriller, řeší v něm autorka především složitosti vztahů mezi matkou a dcerou. Tento motiv se ostatně objevuje i ve Fámě, i když ne tak významně. Takové vztahy jsou obvykle jen a jen vzájemným strachem jedné osoby o druhou, Lesley Kara v nich však hledá, a zjevně i vidí, mnohem víc. Dalším důležitým motivem, kterým se autorka podrobně zabývá, je zde boj se závislostí na alkoholu. Hlavní hrdinka s ní má velké trable, přestože si je se značnou sebereflexí vědoma jejích důsledků. A právě ony důsledky se stanou i hlavní zápletkou příběhu, což se mi zdá jako velmi dobrý nápad a od autorky hodně chytrý tah.
Jako zajímavou jsem také shledala formu vyprávění. Zatímco děj, sdělovaný samotnou Astrid, běží a čtenář se snaží přijít na to, zda se dozvídá pravdu, nebo lež, objeví se občas stránka, na níž se seznámíte s myšlenkami a přáními kohosi, kdo netouží po ničem jiném, něž někoho zabít. Tyto vložené stránky opravdu hodně zvyšují napětí jinak spíše psychologického čtení.
Literární styl si Lesley Kara zachovala, a to je dobře, i když je trochu znát, že přestože Fáma vyšla jako první, Kdo o tom ví napsala ve skutečnosti ještě předtím. Různé nešvary, jako např. zbytečné opakování některých slov apod., se jí ve Fámě už podařilo vychytat. Co si však ponechala, a to mě moc potěšilo, úžasné popisy prostředí, v tomto případě zejména přímořského městečka, jeho pobřeží, počasí a celkové atmosféry. Jako kdybyste tam byli… Také postavy jsou velmi dobře vykresleny a vy si k nim, ať chcete, nebo nechcete, vytvoříte téměř osobní vztah.
Vítr žene vlny ke břehu. Určitě je příliv. Voda šplhá dál a dál po písku. Nenápadně, ale rychle. Do půl hodiny bude šplouchat o hráz. Inkoustová čerň na vybledlých šedých kamenech. Uvědomuju si tísnivou přítomnost moře, hemžícího se neznámými organismy. Mezi mnou a ohromnou masou Severního moře se nerozkládá nic než zběsile bušící srdce a sucho v ústech.
Máte-li tedy chuť zmizet z města na pobřeží Severního moře, které je v létě dokonce i přívětivé, a přitom jako nestranný divák zažít nervy drásající příběh jedné statečné ženy, vezměte román Kdo o tom ví do ruky a pusťte se do čtení. Bude vás to bavit.
Mohlo by vás zajímat
4.0 z 5 hvězdiček
knihaAstrid Phelpsové je dvaatřicet a po letech, kdy se ne zcela úspěšně živila jako scénografka, se snaží začít znovu – a především vypořádat...
Nejnovější články
-
3 důvody, proč využívat osobní odběr v našich prodejnách: Je rychlý, pohodlný a vždy ZDARMA!
Nemůžete se dočkat své objednávky? Využijte osobní odběr v našich prodejnách. Svou objednávku si můžete vyzvednout dříve, než...
-
5 největších pecek z Našeho nakladatelství pro měsíc listopad
Listopad přináší jedny z nejlepších titulů, které tento rok můžete na pultech českých knihkupectví objevit. Dnes si představíme...
-
Tohle je návrat jako blázen! Tohle může být hit jako blázen. Radka Třeštíková vydává novou knihu!
Kdo by neznal Bábovky od Radky Třeštíkové?! Kniha se stala obrovským bestsellerem, který okamžitě uchvátil české čtenáře a z...