RECENZE: Když teče krev

Pan Harrigan mi byl záhadou, a to až do konce a ještě dál. Ale možná je to tak vždycky. Myslím, že většinou žijeme sami. Buď dobrovolně, jako on, nebo prostě proto, že tak to na světě chodí...

Telefon pana Harrigana

Vláčný a pomalý rozjezd, který nasměroval tuto povídkovou sbírku mimo obvyklé hranice hororu. Chvilkama to vypadá, že se dostaví husí kůže, ale je to jen vábnička, malé pohlazení, lehký vánek děsu. Příběh o překvapivém poutu malého chlapce a trošku zatrpklého staříka milionáře, který se izoloval od světa. Opět jsem byl překvapen, jak bylo lehké si pod Kingovo taktovkou představit dětskou mysl. Nemluvě o mírném zděšení, když jsem přišel na to, že už je to čtrnáct let, co byl světu představen první iPhone. Celé mi to přišlo jako bych se díval na epizodu ze seriálu Věřte nevěřte, k dokonalosti chybělo jediné, přízračný hlas Jonathana Frakese, či Jamese Brolina.

Hodnocení: 77 %

Vesmír je veliký, pomyslel si. Naplňují ho davy. Naplňuji ho také já. A v této chvíli jsem báječný. Mám právo být báječný...

Chuckův život

Nejmilejší a pravděpodobně nejlepší kousek v této knize. Alespoň, co se mé maličkosti týče. Obrácená polarita času a jednoduchá myšlenka, která dokáže zasáhnout to správné místo. A o čem, že je vlastně řeč? Svět se řítí do záhuby a každým okamžikem může vše skončit. Zbývá tu už jen jediná otázka. Jak se sakra stalo, že se planeta začala drobit na kousíčky a kdo to je vlastně ten Chuck? Postapokalyptický feeling si mě ihned přitáhnul a i když to vlastně nakonec bylo celé jinak, začal jsem si sám sebe víc vážit. 39 skvělých let! Díky, Chucku!

Hodnocení: 90 %

To je jenom náhoda, pomyslí si Holly, ale stejně ji zamrazí a znovu si vzpomene, že možná jsou na tomto světě síly, které posunují lidi dle své vůle, jako panáčka (a panenku) na šachovnici...

Když teče krev

Tato povídečka zabírá téměř polovinu celé délky titulu a navazuje na román Outsider, který zase navazuje na trilogii příběhů o detektivu Billu Hodgesovi a později založené agentuře Právo nálezce. Pokud byste chtěli začít úplně od začátku, sáhněte po románu Pan Mercedes, který to celé odstartoval.

Takže malá rekapitulace: Hodges už to má spočítané, dostala ho rakovina slinivky, ale Právo nálezce pokračuje dál a sním i Holly, která díky Billovi zažila psychickou renesanci a nyní se nám rozhodla ukázat, že bere poctivě svoje Lexapro, nadále nekouří a je schopná se vydat na vlastní pěst po zrůdě, která je zodpovědná za bombový útok, který zabil několik dětí.

Osobně jsem velice rád zavzpomínal na starý dobrý časy a užil jsem si tu proměnu, kterou si Hollyberry dokázala projít. Jediné, co mě překvapilo, byl konec, který nebyl vůbec záludný, jak je u tohoto autora zvykem. Btw, znáte Veselého pleskače?

Hodnocení: 84 %

Bůh tam nahoře rozlil džbán světla, a za tou louží byla věčnost. Tajemství tak rozšířené reality se nedalo popsat...

Krysa

Lekce tvůrčího psaní od pana Kinga! Poslední mohykán s poetickým názvem, který už už připomíná horor, ale nakonec to tak horké není. Učitel, který si touží splnit sen a napsat román. Asi tušíte, že to nebude jen tak. Když se naposledy rozhodl román napsat, málem zapálil dům a tak není divu, že když přijde s novou inspirací na další pokus, manželka má lehké obavy o jeho duševní zdraví. Nakonec se ukáže že k cíli existuje jen jedna cesta, ale ta bude kingovsky záludná, a možná trochu děsivá. Co myslíte, jste krysí charakter, nebo ne? Přečtěte si tuhle povídku a pak si zkuste odpovědět.

Hodnocení: 85 %

A zde to už končí...

Tak to bychom měli. Zazvonil zvonec a Jirkovy recenze byl konec. Jste z toho smutní? Alespoň malinko? Odběr mi sice dát nemůžete, ale věřte že pouhá myšlenka na to, že byste mi ho dali, kdyby byla možnost, mě naplňuje nadějí v lepší zítřky a nutí mě se hrnout do dalších a dalších recenzí. Rytíř v literární zbroji, pisálek, který bude psát až do posledního dechu, i kdyby mu upadly prsty na rukou a musel používat ty na nohách. To jsem já! Užívejte si života i knih.

Tak zase někdy příště. Na přečtenou.