Většinou se v detektivkách dočítám o nejpokročilejších vyšetřovacích metodách. O nejnovějších trendech ve světě kriminalistiky a kriminologie. Tentokrát jsem byl však vrácen do doby, kdy jste si museli vystačit bez forenzních důkazů a kamerových systémů. Někdo by mohl namítat, že bez těchto vymožeností řeší policie krádež kola ve vedlejší dědině i nyní. Ale když píšu o vrácení do dřívější doby, myslím tím opravdový středověk.
Došlo k vraždě, jež se vzpírá vší logice – a vrah je stále na svobodě.Anglie roku 1176. Aelred Barling, vážený soudní úředník krále Jindřicha II., je královským dvorem vyslán, aby se svým mladým asistentem Hugem Stantonem...
Díky irské spisovatelce E. M. Powell jsem byl přenesen do Anglie roku 1176. Do doby, kdy se prohřešky soudily pomocí Božího soudu a kdy se většinou nejdřív řezalo a pak až měřilo. Jak chcete v tomhle prostředí vystavět detektivní příběh? E. M. Powell se toho však nebála a pokusila se tento žánr obohatit zase něčím novým.
V příběhu vystupují dva hlavní hrdinové, a to Aelred Barling jako soudní úředník a Hugo Stanton, coby mladý doručovatel a v tomto případě také Barlingův asistent. Tihle dva mají před sebou nelehký úkol, a to vypátrat osobu, která v obci nedaleko Yorku spáchala brutální vraždu. Nejen kvůli tomu, že k pátrání po vrahovi nemají v podstatě žádné prostředky, jak jsem psal již v úvodu, ale také kvůli tomu, že se všichni obyvatelé už rozhodli, že vrahem je mladý tulák a že je potřeba jej co nejdříve pověsit. Barling se Stantonem se však nenechají davem ovlivnit a rozhodnou se zjistit, zda je vrahem skutečně podezřelý tulák, nebo někdo úplně jiný. Že si dvojice ukousla opravdu velké sousto začne být jasné ve chvíli, kdy přibývají vraždy a zmizení a do vyšetřování jim neustále mluví konstantně opilý majitel panství (něco jako dnešní starosta obce - tím přirovnávám jeho postavení, nenaznačuji to, že by snad měl být váš starosta konstantně na mol).
Králova spravedlnost
Verdikt
Přijde mi, že hlavním posláním knihy je poukázat na počátky nějakého civilizovanějšího soudnictví a že středověk nebyl jen o tom strčit rozžhavené železo do ruky prvnímu člověku, kterého našli na místě vraždy. Nicméně i tyto metody soudnictví jsou v knize popisovány a ukazují zajímavý kontrast s relativně pokrokovou metodou, která je použita v tomto konkrétním případě. Celkově je tento historický aspekt zajímavým zpestřením klasického detektivního románu. Kromě toho jsou všechny postavy v knize poněkud neomalenější a bezprostřednější. Líbil se mi také osobnostní rozvoj dvou hlavních postav, kdy si nadřízený Barling zprvu myslí o Stantonovi, že je prostoduchý opilec bez špetky sebediscipliny, ale už od začátku je jasné, že se v něm schovává něco víc.
Knihu bych doporučil všem, kteří si nějakým způsobem chtějí opepřit svůj oblíbený krimi žánr a zároveň mají rádi historické a dobové romány.
Pro nerozhodné přidávám ještě bonusové důvody, proč si knihu přečíst:
Zjistíte, že nejlépe se zahání žal ze smrti snoubence rychlovkou v keři před pohřební síní (aneb když vám obyčejná kondolence přijde moc povrchní).
Naučíte se, co je to pravá poslušnostkráli (a to je, když pro něj pracujete, přestože vám zabil manželku).
Dozvíte se, co je to ordál (a pak si řekneme, jestli vám přijde současné soudnictví nespravedlivé).
Jaroslav Fiedor, praporčík, palubní střelec vrtulníku a zdravotník, se v strhujícím knižním rozhovoru vedeném Pavlem Hénikem podělil o své zážitky z misí v Bosně, Kosovu a Afghánistánu, o své cestě od klukovského snu k tvrdé realitě.
Králova spravedlnost
