Dnes se vydáme na lov s Martinem Servazem. Respektive s Bernardem Minierem. Tenhle francouzský spisovatel si již ve světě krimi udělal velké jméno. Vděčí za to především sérii detektivních románů s policejním hlavním hrdinou jménem Martin Servaz. Major Servaz se nám představí již po sedmé, a to všechny jeho fanoušky, včetně mě, nesmírně potěšilo. Sedmý díl má, k překvapení všech, opět jednoslovný název, a tím je Lov.
Jasná záře úplňku osvětluje hranici lesa, ze kterého se vynoří vyděšený jelen. Není to ale obyčejné zvíře… jeho oči jsou lidské. Kriminalistu Martina Servaze přivolají na místo nehody, kde auto srazilo nahého muže s jelení...
A právě lovem začíná hned úvodní scéna knihy. Lesem utíká vystrašený muž s nasazenou jelení hlavou. Ke své smůle vyběhne z lesa přímo před reflektory jedoucího automobilu, jehož řidiči nestačí včas zareagovat a muže srazí. K tělu je posléze přivolán mimo jiné i vyšetřovací týmMartina Servaze. O tom, že se nejednalo o běžnou autonehodu svědčí nejen to, že muž měl na hlavě jelení masku, ale také to, že na hrudi měl vypálený nápis SPRAVEDLNOST.
Všechna vodítka napovídají tomu, že někdo vzal spravedlnost do svých rukou. Takového člověka však nemůže policie nechat běhat na svobodě. Ale co když je samotná policie do tohoto případu zapletena více, než by bylo zdrávo?
Stěžejním tématem celého příběhu je filozofování nad pojmem spravedlnost. Všichni asi máme ten pocit, že spravedlnost je subjektivním pohledem každého z nás. Že objektivní spravedlnost je abstraktním pojmem, kterému se jen snaží co nejvíce přiblížit soudní soustava. To, že socha spravedlnosti má šátek přes oči si jeden člověk vykládá jako znak rovnosti před soudcem a druhý člověk jako to, že spravedlnost je slepá a nevidí skutečnou pravdu. Problém nastává, když druhý člověk je o svém názoru tak přesvědčen, že rezignuje na celý společenský systém a rozhodne se vykonávat spravedlnost podle toho, jak si myslí, že by měla vypadat. A co když to není jen jeden člověk ale hned celá skupina s obrovským vlivem? To nikdy nedopadá dobře.
Tuhle tematiku Bernard Minier prolíná dosti aktuálním sociálním problémem menšin a diskriminací, především v ghettech. Ty se, ať už vinou politiků nebo svou vlastní, odtrhávají od společnosti a stále více se rozevírající nůžky nepochopení na obou stranách vedou k čím dál vyhrocenějším nepokojům. Pokud vás tato tématika nezajímá, tak nezoufejte, hlavní kriminální linka je jako vždy u tohoto autora velice propracovaná a napínavá. Musím vyzdvihnout především umění vystihnutí správného okamžiku, kdy děj najednou nabere na obrátkách a graduje až do samého finiše.
Nezařadil bych Lovmezi ty nejlepší díly série s Martinem Servazem, ale drží si kvalitu, kterou jsem od autora očekával, takže jsem spokojený. Tuhle „loveckou výpravu“ bych doporučil hlavně všem krimi nadšencům a samozřejmě všem, kteří životní příběh Martina Servaze bedlivě sledují. Tentokrát si na své přijdou taky filozofičtěji založení čtenáři a nadšenci do společenských událostí, které zrovna hýbou světem.
Pokud vám ani tohle doporučení nestačilo, mám pro vás ještě další bonusové důvody, proč si knihu přečíst:
Chcete zjistit, jak to dopadá, když si někdo kachní a králičí sezónu rozšíří o člověčí sezónu.
Zjistíte, že není vždy jednoduché určit kdo je lovcem a kdo lovnou zvěří.
Těšíte se na další zaplnění „poličky Bernarda Miniera“ i kdybyste kvůli tomu museli přeuspořádat celou knihovnu.
