Některé série zrají jako víno a stárnou spolu s námi. Právě takový vztah mám ke knihám od norského spisovatele Jana-Erika Fjella se svérázným detektivem Antonem Brekkem. Při čtení jeho již pátého knižního dobrodružství jsem si uvědomil, že jedna z prvních recenzí, kterou jsem zde na blogu psal, byla na jeho druhou knihu: Pokoj stínů. Zatím každá část této výjimečné detektivní řady se vyznačovala zlehka psanou zápletkou, jejíž střípky do sebe zapadly vždy až v samotném závěru. Málokterý detektiv je pak tak sympatický, jako právě Anton. Gambler, mizerný otec a manžel, zahořklý dobrák a v neposlední řadě brilantní detektiv se suchým humorem, kterého právě pro všechny jeho chyby nejde než milovat. V nejnovější detektivce se podíváme do víru města, v němž se plní sny. A někdy i noční můry. Připoutejte se. Zatímco Harry Hole se ve svém posledním případu pokouší upít k smrti, Anton Brekke vyráží do Las Vegas!
V dalším díle bestsellerové norské série stojí detektiv Anton Brekke před možná největší výzvou své kariéry.V jistém autoservisu se při běžné údržbě najdou pod kapotou starého cadillacu kosti lidské ruky a majitelka auta je...
Jednou to muselo přijít. Každý by chtěl dojít do své pomyslné Mekky. Pro vyléčeného gamblera je těžko nějaké místo větším lákadlem než právě Vegas. Anton a jeho mladší perspektivní kolega Magnus už si prošli za předešlé čtyři části lecčím. Ačkoli tato pátá kniha není o nic méně působivá než ty předcházející, dá se hovořit o určitém pomalejším tempu a menší osudovosti. To ale vůbec nevadí, právě naopak. Jak Anton, tak Magnus mají ta největší dramata a problémy víceméně urovnané. Díky tomu se vLovcích štěstěny můžeme více soustředit na vyšetřování samotné, a hlavně (jak už je v sérii zvykem) na linku z minulosti, která nám postupně osvětluje, co přímo vedlo k zpočátku jen mlhavě nastíněnému případu.
Vše začíná nálezem kosti lidské paže v cadillacu při prohlídce v autoservisu. A co víc – o vozu nikdo není schopen dohledat, jak se vůbec do Norska dostal. Podle všeho stál celé desítky let v garáži. Proč se ho majitelka, kterou byla nedávno zesnulá stará paní rozhodla dát najednou do servisu? Má ona kost něco společného s její vraždou? Když se celé vyšetřování rozeběhne a nitky vedou až do města hříchu, je poměrně těžké nebýt nadšený.
Fjell píše s pro něj typickou lehkostí a čtivostí. Jeho knihy vždy rád přirovnávám k seriálu Odložené případy, s nímž sdílí rozvětvenou retrospektivní vyprávěcí strukturu. Skáče se tak z několika linek vyšetřování v přítomnosti do Las Vegas v 70. letech, kde norská dívka jménem Sun právě prožívá svůj americký sen. Ze zaplivaného klubu, kde ji jeho majitel drží zkrátka, se dostane do víru dění. Do největšího kasina ve velkoměstě. A také do přízně jeho majitele: šarmantního a nesmírně ambiciózního Elliota Applebauma. Jenže jak už to tak bývá, ne všechny sny se plní a Sun se brzy stane součástí soukolí, z něhož se jen velmi obtížně hledá cesta ven...
Lovci štěstěny
Zhruba tak by se dal bez větších spoilerů nastínit velmi zamotaný příběh, ve kterém dojde prostřednictvím jedné z postav i na záblesky z války ve Vietnamu, politickou korupci a intriky, ale i akci a celkový děj jako vystřižený z nějakého velkofilmu. Autor má opět vše dosti pečlivě nastudované a dokazuje, že je opravdu mistrem svého řemesla. V jeho detektivkách máme vždy k ruce přesně tolik informací, kolik vyšetřovatelé a souběžně s nimi si tak můžeme skládat dohromady obrázek celého dění. Ba dokonce jsme díky střípkům z minulosti i o maličko napřed. Přesto vám garantuji, že pachatele úvodní vraždy, která celou knihu odstartuje, stejně jen tak neuhádnete.
Verdikt
Lovci štěstěny opět excelují v tom, co spisovatel Jan-Erik Fjell umí nejlépe, a postupně nám dávkují nekomplikovanou, ale přesto mistrně vystavěnou detektivku, v níž není nouze o zvraty a retrospektivní vyprávění, ale i typicky suchý osobitý humor Antona Brekkeho. Právě pro ten jsem si hláškujícího brilantního detektiva tolik oblíbil.
Co mě asi jediné mrzelo je, že tentokrát je protagonistovi série věnováno pravděpodobně nejméně prostoru a jeho vlastní vyšetřování v Las Vegas se vlastně odehraje někde v poslední třetině knihy. Přitom zrovna v případě bývalého gamblera by si zrovna tahle epizodka zasloužila rozvést mnohem více. To je ale asi jediná výtka. Kdekoho bude možná mrzet, že se autor pravděpodobně až příliš soustředí na reálie ze Spojených států než na ty v Norsku, kde se rozložená skládanka už jen „lepí“ dohromady. Nicméně to už je v této sérii až na jednu výjimku (druhý díl - Pokoj stínů) pravidlem. Mně to vůbec nevadilo.
Obě hlavní propletené krimi linky jsou dostatečně nosné a zábavné, aby si vás udržely až do závěrečného rozuzlení. Příznivcům severských detektivek také může trochu vadit, že ani tentokrát nejsme svědky nějakých brutálních vražd a mrazivé atmosféry. Mně se ale tento „staromilský“ druh čtení, v němž hraje prim vlastní vyšetřování a pečlivě vystavěná zápletka, líbí mnohem víc. V záplavě drsných krimi thrillerů působí maličko jako zjevení.
Podtrženo, sečteno: nový Anton Brekke nezklamal a přinesl přesně to, co jsem očekával. Není to nejlepší díl ze série, za to je to ale po čertech dobrá detektivka, kterou mohu jedině doporučit.
Lovci štěstěny
