O existenci Lisy Reganové většina z nás neměla ani ponětí, a to do chvíle, kdy jí vyšla detektivka s názvem Mizející dívky. Bleskurychle se stala světovým bestsellerem a ani v České republice se nemusela o úspěch a popularitu dlouho prosit. Pár dní po uvedení na trh se veškeré zásoby vyprodaly a čtenáři si museli počkat na druhé vydání. Je ale všechen ten poprask skutečně oprávněný?
Příběh a co od něj čekat
Ústřední postavou příběhu je vyšetřovatelka Josie Quinnová, která má až příliš problémů. Oddává se alkoholu, aby zapomněla na své trápení a démony, a kvůli použití nepřiměřené síly je postavena mimo službu. Přesto se na vlastní pěst vrhá do složitého případu zmizelé dívky a snaží se pospojovat všechny díly skládačky, které ji zavedou k další oběti.
Veškeré podivnosti, jež se v městečku odehrávají, mají jednoho společného jmenovatele: jméno Ramona. Kdo, nebo co to je, a kde to hledat? A proč má Josie pocit, že o vyřešení případu nikdo nestojí?
THRILLER SE SILNOU ŽENSKOU HRDINKOU |
Každý v malém, ospalém americkém městečku Denton hledá sedmnáctiletou Isabelle Colemanovou. Všechno, co zatím našli, je její mobilní telefon. A pak také další dívka, o které ani nevěděli,...
Na první pohled se jedná o velmi zajímavé čtení, viďte? To jsem si po přečtení anotace myslela také. Bohužel mě ale do první třetiny provázelo zklamání a pocit, že se v příběhu téměř nic neděje. Hlavní hrdinka je navíc (alespoň zpočátku) nanejvýš nesympatická, tvrdohlavá, někdy dokonce ufňukaná. Zkrátka mi značnou část knihy lezla na nervy. Trvalo to velice, velice, dlouho, než jsem její jednání začala alespoň trochu chápat. Navíc jsem se kvůli charakterovým vlastnostem nemohla ubránit pocitu absolutního klišé.
Autorka se navíc v Josiiných pocitech ohledně krachujícího manželství a dalšíhch záležitostí až přespříliš babrá a nárazová snaha zakomponovat do příběhu erotiku působí nepřirozeně, ne-li přímo kostrbatě.
Vydržte! Stojí to za to
Přestože jsem si několikrát říkala „Co na té knize všichni mají?“, přišel bod zlomu a příběh začal nabírat ty správné grády. Konečně! Pak jsem se od čtení nemohla odtrhnout a přála Josie, aby všem padouchům nakopala zadek a jiné části těla. Najednou se zdálo, jako bych četla úplně jinou knihu než na začátku.
Rozuzlení bylo nejen překvapivé, ale zanechalo ve mně i velké znechucení a pocit smutku z představy, že se něco takového ve světě může skutečně dít. Na závěr jsem se rozhodla dát Lise Reganové do budoucna ještě šanci. Uvidíme, zda spisovatelsky ještě dospěje a s ní i chvílemi nesnesitelná Josie Quinnová.
A pokud se ptáte, komu by se mohly Mizející dívky líbit, pak věřím, že padnou do noty čtenářkám Roberta Bryndzy a Angely Marsonsové.
Jaroslav Fiedor, praporčík, palubní střelec vrtulníku a zdravotník, se v strhujícím knižním rozhovoru vedeném Pavlem Hénikem podělil o své zážitky z misí v Bosně, Kosovu a Afghánistánu, o své cestě od klukovského snu k tvrdé realitě.
Jaroslav Fiedor, praporčík, palubní střelec vrtulníku a zdravotník, se v strhujícím knižním rozhovoru vedeném Pavlem Hénikem podělil o své zážitky z misí v Bosně, Kosovu a Afghánistánu, o své cestě od klukovského snu k tvrdé realitě.
