RECENZE: Nalezenec

Příběh je vyprávěný očima dvou žen. Žen, které nemohou být rozdílnější. Bess je kyprá mladá dívka, která pochází z té nejchudší části Londýna a musí se denně dřít, aby si vůbec vydělala na jídlo. Neumí číst ani psát a většinu svého času tráví venku na trhu, kde se svým otcem prodává krevety.

Naše pokoje v Black and White Courtu číslo 3 se nacházely ve vrchním patře třípatrového domu a shlížely do ponuré propasti dlážděného dvorku. … Naučila jsem se na této křivé podlaze lézt a poté i chodit, v našem bytě zastrčeném pod okapy, které skřípaly a kvílely jako stará loď

Alexandra je hubená, úzkostlivá, na první pohled chladná žena středního věku, která žije ve velkém domě se dvěma služebnými, které jí poskytují veškerý komfort. Je to velmi vzdělaná a noblesní dáma, která si libuje ve čtení novin a ven ze svého domu téměř nevychází.

Dům číslo 13 v Devonshireské ulici byl jedním z domů patřících mému otci. … Na obou koncích naší ulice se nacházela krásná velká náměstí s rovnými platany a širokými zelenými trávníky, kolem nichž stály domy, které na sebe pohlíželi jako stolovníci u jídla.

Jak mohl osud svést dvě takto rozdílné osoby dohromady?

Celý příběh se odehrává v Londýně v roce 1754. Tehdy byly společenské role jasně definovány postavením rodiny, což úzce souviselo s velikostí jejího majetku. Kdo měl peníze, měl postavení i moc. Když Bess Brightová porodila své nemanželské dítě, nemohla si jej kvůli své chudobě nechat, proto svou dceru odnesla do dětského útulku Foundling, odkud si ji plánovala později vyzvednout. Celých šest let pro ni střádala peníze a milovala ji i přesto, že ji viděla naposledy v den jejího narození.

Alexandra se své dcery Charlotty nikdy nedotýká, pokud to není nezbytně nutné. Vyžaduje od ní naprostou poslušnost a ukázněnost. Jejich komunikace je spíše chladná bez jakýchkoli projevů mateřské lásky. Alexandra velmi dbá na Charlottino vzdělání a denně ji učí všemu, co by mladá dáma měla znát.

Jsou to dva velmi odlišné světy, vlastně by se dalo říct až protikladné. Bess svou dceru ve Foundlingu už nenajde, místního doktora se jí ale zželí a rozhodne se požádat svou přítelkyni Alexandru, zda by ji nezaměstnala jako chůvu pro svou dceru Charlottu. Tak se osudy obou žen propojí.

Verdikt

Mám moc ráda příběhy, které jsou zasazeny do dob, kdy ještě neexistovaly moderní technologie a zjistit si jakékoli informace, vypátrat zločince nebo jen zavolat doktora bylo značně problematické. O to víc se mi zdá fascinující, s jakou houževnatostí se Bess i Alexandra perou se svými problémy. Díky tomu je příběh poutavější a napínavější. Zdá se to skoro jako úplně jiný svět, než ten, v němž žijeme nyní.

Co se ale nezměnilo a zůstává přítomno v jakékoli době, je láska. Může mít mnoho podob i příchutí, ale nakonec je to vždy to jediné, co člověku zůstane nehledě na to, jaké má postavení nebo kolik má peněz. Alexandra i Bess milují každá svým vlastním způsobem, protože jsou každá úplně jiná a definují je jiné životní zkušenosti, stejně tak jako každého z nás.

Pokud máte rádi silné příběhy plné lásky a naděje, tato kniha vás mile pohladí po duši a možná i přiměje vzpomenout si na vaše vlastní milované.

Hodnocení: 82 %