Otevírá se mi další nový svět a já do něho vstupuju s ochotou a odevzdaností. Velká rodina je něco,
co mě fascinuje, nutí mě se zamýšlet a snažit se sledovat všechny ty vztahy. Chci tomu přijít na
kloub, rozluštit tu spletitou pavučinu. Autorka mi k tomu poskytla spoustu látky a já se to snažím
zpracovat, toužím se vyznat v tom zmatku, který mi byl bez milosti předložen. Zvládl jsem to,
nebo jsem se ztratil? Pojďte to semnou zjistit.
Každá z jejich čtyř dcer na chvíli přestala v tom, co právě dělala, a pozorovala je, to zářivé a nevyzpytatelné těleso, které jejich rodiče představovali. Vyzařovalo víc lásky, než se zdálo přípustné...
Seznamte se, tohle jsou Sorensonovi! Rodinná sága o manželském páru, čtyřech dcerách, které mezi sebou neustále válčí, a jednom dlouho pohřbeném tajemství… Když se do sebe Marilyn a David zamilovali, netušili, co na ně čeká....
Rodinka Sorensonů si stvořila svůj malý, soukromý mikrokosmos vztahů a každá stránka v tomhle románu se věnuje jen a jen jim. Tahle rodinná stavebnice má spoustu dílků, které k sobě někdy pasují a jindy jako by k sobě vůbec nepatřily. Přečíst si tuhle knihu znamená přijít tomu všemu na kloub a podívat se do zákulisí.
Všechny ty krásné dny, křivdy, bolest, lásku a ublížení, to všechno můžete mít jako na dlani a stačí proto udělat jen jediné – začíst se. Ještě o tom možná nevíte, ale já vám vidím na očích, že po tom toužíte. Stejně jako jsem toužil já.
Recenze začíná
Není čas, ztrácet čas, je toho tolik co vám musím povědět. S tímto hutným titulem jsem strávil poměrně dost volných chvilek a už v polovině jsem pociťoval silnou touhu se vypsat a vyjevit vám své pocity. Rodiče, čtyři dcery a jeden ztracený syn, to je spousta postav, spousta pozornosti mířící mnoha směry a bylo by celkem jednoduché mít v tom guláš, jenomže to se nestalo. Dokonce ani kapitoly, jak bych předpokládal, nejsou věnovány pouze jedné postavě, ale tak nějak se přelévají z jedné na druhou, aby umocnily dojem, že tady se zkrátka jedná o rodinu, nikoliv o jednotlivce. Je třeba říct, že takovýto přístup vyžaduje od čtenáře jistou dávku pozornosti navíc, ale odměnou za to bude jednolitý obrázek, který dává smysl.
Být s Marilyn bylo trochu jako stát v letním lijáku – pokud jste nemuseli někde být, někde se prezentovat v suché podobě, nebylo to ani trochu nepříjemné. Chtěl se rozpadnout na kousíčky, jenom při zvuku jejího hlasu...
Pokračujeme v recenzování
Můžou být rodiče tak moc šťastní a spokojení, až to na jejich děti bude působit negativně? Zajímavá otázka, která se vine napříč celým příběhem. A co otázka ohledně toho, jestli má žena zaparkovat v domácnosti, místo toho aby dokončila vzdělání? Může takováto žena nalézt štěstí a prožít naplněný život? I když to není jednoznačné, Marilyn s těmito otázkami statečně bojuje a bylo velkou radostí tenhle boj sledovat.
Ještě bych se rád pozastavil u mužských protagonistů, protože to je taky velice zajímavé. S odrazem reálného života to působí až lehce úsměvně, ale každý chlap, který projde knihou je vlastně citlivý dobrák. Jak by asi svět vypadal bez egomaniaků a alfasamců? Možná si stejnou otázku položila i autorka.
Manželství, jak zjistila, je zvláštní, příjemná hra o moc, pečlivé vyrovnávání soupeřících eg a konfliktních rozpoložení. Dokázala to své vypnout, aby mohlo to jeho zazářit. Zachování hmoty. Vzájemnost...
Závěr je tady
Nikoho asi nepřekvapí, že tohle byla spíše dámská jízda, důležité ale je, že ta jízda stála za to. Občas to bylo sice trošku pohádkové, ale věřím že i v reálu to takové může být, i když to přes všechno neštěstí a spěch nevnímáme. Ale taky můžu být jen naivní snílek, co si čas od času nasadí růžové brýle a věří, že na světě je krásně a dva lidé se mohou milovat. Nechcete se alespoň na chviličku zasnít se mnou?
Jaroslav Fiedor, praporčík, palubní střelec vrtulníku a zdravotník, se v strhujícím knižním rozhovoru vedeném Pavlem Hénikem podělil o své zážitky z misí v Bosně, Kosovu a Afghánistánu, o své cestě od klukovského snu k tvrdé realitě.
