Neohlížej se je hororový příběh s tematikou strašidelného starého sídla, což ocení zejména fanoušci Darcy Coates, kteří mají knihy z její série o strašidelných domech přečtené a hledají další v podobném duchu.
OPRAVDU V SÍDLE FENTON STRAŠÍ?
Po tragické smrti jedenáctiletého syna Adam a Ella usilují o to, aby se jim nerozpadla rodina. Pak se ale naskytne příležitost, která se zdá být příliš dobrá na to, aby to byla pravda. Vyhrají...
Na první pohled je knížka maličká a útloučká na to, že se má jednat o horor. Ti, kdo čtou Kinga a jeho ohromné hororové bichle, by mohl tento knižní prcek mírně zmást. Pro mě, jakožto hororového začátečníka, ale byla tato velikost zcela vyhovující, protože jsem se nemusela bát celých 400 stran, ale jen nějakých 240, což mi pro začátek bohatě stačilo.
V první části knihy se zhmotní největší strach všech rodičů. Rodiče Adam a Ella přijdou o jednoho ze svých synů během nevinného klučičího pošťuchování. Najednou už nejsou rodiči dvojčat, ale jen jednoho zlomeného kluka, který truchlí po svém bratrovi.
Adam si smrt svého syna dává za vinu a už není schopen napsat ani čárku ze svého románu, na němž před smrtí syna pracoval. Smutek prosakuje celou jejich rodinou a je jen otázkou času, kdy se stane něco, co ji zničí úplně… Autor v této části dokázal skvěle vykreslit atmosféru truchlící rodiny, jejímž jediným východiskem je pohnout se z místa a pokusit se začít znovu.
Jako zázrakem jim jedna stará dáma nabídne bydlení ve svém starém rodinném sídle Fenton house, který je opředen tajemnými strašidelnými příběhy. Jakožto moderní a racionální lidé Adam a Ella na nějaké duchařské povídačky nevěří a změna prostředí jim koneckonců přijde všem vhod.
Po jejich nastěhování do domu se čtenáři otevírá zcela nový příběh. Do této chvíle se jednalo spíše o jakési tragické rodinné drama. Nyní se ale s každou další stranou čtenáři tají dech v očekávání, kdy, odkud a na koho „něco“ vyskočí.
Autor pracuje především s magickým označením „horor“, které už samo o sobě dokáže ve čtenáři vyvolat jakési nervózní očekávání. Záměrně vytváří nervydrásající napětí a plno podezřelých situací, aby se nakonec ukázalo, že to přeci má nějaké racionální vysvětlení. To jsme všichni ale hloupí, vždyť se vůbec nic neděje… Jasně… Napětí v knize stránku za stránkou narůstá tak, až si nikdo nemůže být jistý absolutně ničím a očekávání jen roste.
I kolem oné staré dámy se autorovi podařilo bravurně vytvořit závoj tajemství, které mi vrtalo hlavou až do samého konce. Kým doopravdy je a jaké jsou její pohnutky? No a ten závěr? Ten mě tedy rozhodil neskutečným způsobem, i když ono dramatické vyvrcholení těsně před koncem mě na první dobrou mírně zklamalo.
Verdikt
Pokud mám zhodnotit celkový dojem z knihy, musím říct, že to byla klikatá cesta od počátečního zaujetí k mírnému zklamání až k pozdějšímu rozležení se a následnému dlouhému přemýšlení nad tím zpropadeným koncem, který mi zkrátka nedá spát, i když už mám v hlavě dávno úplně jiný příběh.
Ve zkratce: zas tak moc jsem se nebála, ale brouka do hlavy mi Ben Cheetham nasadil pěkného. Proto bych knihu doporučila těm, kteří svou míru bojácnosti při čtení hororů teprve testují a zároveň si užívají všechny ty myšlenkové šmodrchy, které na nás autoři přichystají.
