RECENZE: Neviditelný život Addie LaRue

Staří bohové jsou možná velcí, ale nejsou laskaví ani milosrdní. Jsou vrtkaví, nestálí jako měsíční svit na vodě nebo stíny v bouři. Trváš-li na jejich vzývání, buď obezřetná: dávej si pozor, o co je žádáš, a buď ochotna zaplatit požadovanou cenu. A i když budeš v úzkých, na pokraji zoufalství, nikdy se nemodli k bohům, kteří odpovídají po setmění.

Vyprávění

Příběh nás zavede do Francie roku 1714, kdy se mladá žena jménem Addie LaRue rozhodne vzepřít svému osudu. Uzavře temnou smlouvu, díky níž je svého břímě zproštěna, a k tomu ji čeká i věčný život. Všechno však má svou cenu. Addie sice bude žít věčně, ale každý, kdo ji potká, na ni zapomene. A tak Addie proplouvá světem a časem, zažívá neuvěřitelná dobrodružství, ale zároveň i nekonečnou samotu. Téměř 300 let se protlouká svým životem, když se jí svět v jediné chvíli převrátí vzhůru nohama. Potkává totiž někoho, kdo nezapomene její jméno v momentě, kdy vyjde ze dveří...

Stín jí přejede rukou po tváři, dotek jemný a hřejivý jako dým z krbu. „Nemám v povaze dobročinnost. Žádáš po mně příliš mnoho. Kolik let, než bys došla uspokojení? Kolik let, než mi splatíš, co mi náleží? Ne. Mé dohody směřují ke konci, a to, co žádáš ty, konec nemá.“

Verdikt

Addie LaRue představuje mé první a rozhodně ne poslední setkání s Victorií Schwab. Přestože jsem na tuto knihu slyšela chválu ze všech stran a měla jsem tak jistá očekávání, autorka je hravě dokázala překonat a já jejímu kouzlu naprosto propadla. Nečekejte žádné napětí a dramata. Taková Addie zkrátka není. I přesto vás ale čeká nevšední čtenářský zážitek téměř poetického rázu, kdy vás bude do čtení tlačit samotná touha po vědění, jak to s Addie dopadne.

V knize se vzájemně proplétají dvě dějové linky. Jedna v přítomnosti, druhá v minulosti a vy tak postupně odhalujete střípky ze života Addie LaRue napříč časem. Tyto drobečky do sebe postupně zapadají, vše dává perfektní smysl a vy si Addie LaRue zamilujete, ať chcete nebo ne.

„Tak se tam uvidíme,“ vyřkne pár slov plných naděje a Addie se otočí a vyjde ze dveří. Ohlédne se a poví mu: „Hlavně na mě nezapomeň.“ Starý zvyk. Pověrčivost. Prosba. Toby zavrtí hlavou. „Neboj. Jak bych mohl?“ Addie se usměje, jako by to byl jen vtip.

Ani nevím, jak se to stalo, ale Victoria Schwab se mě dokázala dotknout neobvyklým způsobem. Při čtení jsem nad osudem Addie neustále musela přemýšlet, rozjímat a představovala jsem si, jaké by asi bylo být na jejím místě. Prožívala jsem s Addie radosti i strasti a několikrát se mi ve čtení téměř nechtělo pokračovat, protože jsem věděla, kolik emocí to ve mně zase probudí. Všechny tyto chvíle ale rozhodně stály za to.

Pokud máte hodně načteno, může pro vás být příběh v určitých momentech předvídatelný. Na rozdíl od jiných knih to však v tomto případě tolik nevadí. Příběh totiž negraduje, ale plyne. Pomalu, s jistotou a s každou další přečtenou stranou si Addie bude získávat vaše sympatie.

Neviditelný život Addie LaRue je opravdu povedené dílo, které díky svému promyšlenému příběhu i krásnému květnatému jazyku jistě potěší i ty nejnáročnější čtenáře. Je to kniha, u které si budete přát, aby neskončila. Kniha, u které prožijete spoustu emocí. Kniha, k níž se budete chtít vracet.

Hodnocení: 90 %