RECENZE: Osudný slib

Jedinou knížku, kterou jsem od Angely Marsonsové předtím četla, byla zrovna ta první, z roku 2017 – Tichá modlitba (Lost girls). Příběh o dvou holčičkách, které byly uneseny, ale vrátit se mohla jen jedna. Strašná představa. Bohužel, k vyšetřovatelce tohoto případu, Kim Stoneové, jsem se opět dostala až po dlouhých třech letech. Je to poslední, už devátý vydaný díl této série – Osudný slib (Fatal promise).

Pozdně dubnové slunce se odráží od hluboké modravé černi pohřebního vozu, příliš velkého na takovou rakev, přestože se utápí v záplavě výsměšně pestrobarevných květů…. Rakev, která je tak malá, že se z toho obrací žaludek. Čistě bílá s mosaznými panty…“

Vyprávění

Příběh začíná navázáním na předchozí díl, ve kterém zahynul Kevin Dawson, kolega týmu kriminalistů vedeném inspektorkou Kim Stoneovou. Vůbec nevadí, pokud jste tento díl nečetli. Vše je nenásilně vysvětleno tak, abyste pochopili souvislosti, aniž byste měli pocit, že vám něco uniklo. Celý tým a zejména Kim, a také Stacey, která s Dawsonem úzce spolupracovala, se s jeho ztrátou velice těžko vyrovnávají. Chybí jim, a to i přesto, a možná o to víc, že dostanou náhradu. Je jím Penn, řečený „Nejsikev“. Naštěstí, dá-li se to tak říct, jim do klína spadne nový případ (a jeden navíc) dřív, něž se tato situace stihne nepříjemně projevit.

V parku je nalezena mrtvola. Jde o velmi brutální vraždu, a navíc se zjistí, že jde o doktora Gordona Cordella, kterého vyšetřovací tým už zná. Když se ale vyšetřování celkem slibně rozjede, začnou se objevovat další mrtví a není to náhoda. Kim musí dát pátrání jiný směr, ale ani to, zdá se nepomůže. Až do posledních dvou, tří kapitol, bude evidentní, že něco v Kimině uvažování je špatně. Skoro vám až její urputnost půjde na nervy. Buďte ale bez obav. Konec stojí za to. Bude velmi překvapivý jak pro Kim, tak pro vás. A hodně, hodně napínavý…

Zajímavá, možná dokonce zajímavější, je druhá linie příběhu. Stacey na vlastní pěst vyšetřuje zmizení patnáctileté dívky Jessicy. To, co se přitom dozvíte, že je vůbec možné, vám vyrazí dech.

Propána, proč mám najednou pocit, jako bych vám právě zabil štěňátko?“ zeptal se schlíple. „Nasadil jsem všechny zdroje, abych pro vás ten výsledek získal, a –“. „Vy za nic nemůžete Mitchi,“ uklidnila ho a vytáhla telefon.

Až na to, že oproti Tiché modlitbě, je Kim v Osudném slibu poměrně hodně protivná, až moc přímá, zatrpklá, neukázněná a nevyzpytatelná, se tato knížka čte skoro sama. Kim, když vám všechno nakonec dojde, musíte obdivovat. Je chytrá a má skvělé výsledky. A že je nedokonalá? Celý její život je nedokonalý. Je si toho vědoma a nehodlá to, a jak zjistíte, ani nemůže, ničím změnit. Ještěže má Bryanta. Je to moudrý muž a sympaťák. To ovšem není nic nového.

Úryvek

„Kim je paradox…Důvody, proč tuhle práci nemůže vykonávat, jsou právě ty, proč je v ní tak dobrá. Její nedostatek emocionálních vazeb a vcítění vám může připadat na závadu, ale díky tomu si často umí zachovat větší objektivitu a odstup než ostatní. Její schopnost izolovat se od problémů a odsunout je s sebou zároveň nese to, že se umí oprostit od hloupostí a soustředit se na to podstatné. Její neschopnost vycházet diplomaticky s lidmi zase způsobuje, že se nenechá snadno obelstít nebo zmanipulovat. Její příkrost a nezdvořáctví odradí ty, kteří by ji chtěli oklamat. Její přímočarost může působit hrubě, ale pomáhá dobrat se pravdy…Chápete, co se snažím říct?“

Závěr

Styl Angely Marsonsové je stále dobrý a čtivý. Zaujal mě popis technik výslechů podezřelých, které v jejím podání vyznívají téměř jako návod – jak poznat, že někdo lže, anebo jak jej přimět, aby se rozpovídal – může se hodit! Dost mi také vyhovovaly kratší kapitoly, díky nimž děj hezky ubíhal. Je jich tam bez epilogu celkem sto třináct! Když to tedy všechno shrnu, příběh je zajímavý, ale docela smutný a také o výčitkách. Každý den ale slunce nesvítí, jak známo a záleží jistě na náladě každého z vás, zda se do Osudného slibu pustí. Moje doporučení zní: Udělejte to! Nebudete litovat.