V životě člověka jsou jisté jen tři věci: smrt, daně a že mě neomrzí čtení detektivních thrillerů. Takže mě tady máte s další recenzí na knihu tohoto oblíbeného žánru. Knihu napsala americká autorka Mary Burton, která je doma celkem známá a populární, ale do češtiny byla zatím přeložena pouze tato její kniha. Můžeme doufat, že naše nakladatelství budou v započaté sérii pokračovat. Byla by to totiž škoda, tahle série slibuje dost zábavy. O tom vám víc ale povím vzápětí.
V samostatném detektivním románu slavné autorky Mary Burtonové musí agentka FBI dopadnout vraha, který napodobuje zločiny, na jejichž vyšetřování se v minulosti podílela. Tentokrát se ale má poslední obětí stát ona sama.
...
Kniha se jmenuje Poslední tah, což může napovídat, že bude mít nějakou souvislost buď s hraním šachů nebo s hodně náročným alkoholovým nájezdem na noční podniky. V tomto případě se samozřejmě jedná o tu první možnost. Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je agenta FBI Kate Haydenová. Ta je přivolána do San Antonia, aby s pomocí místního detektiva Thea Mazura vyšetřila vraždu, která až moc připomíná modus operandi sériového vraha zvaného Samaritán. Háček je ale v tom, že údajný Samaritán by měl být za mřížemi. Sama Kate ho za ty mříže dostala. Postupem času začíná být jasné, že agentčina přítomnost na vyšetřování by mohla být součástí vrahova plánu a že to začne být hodně osobní.
Šachy jsou v knize zmíněny nejen v souvislosti se zálibou hlavních aktéru v tuto hru, ale vlastně celý případ je taková velká šachová partie. V této hře detektivové reagují na jednotlivé tahy vraha a snaží se být těmi, kdo udělá ten poslední tah na domnělé šachovnici. Předností příběhu je velice sympatická postava agentky Kate i detektiva Thea. Je mezi nimi cítit souznění, vzájemný respekt a lehké jiskření. Líbila se mi také napjatá a stále více houstnoucí atmosféra, která následovala vývoj případu.
Vyšetřování probíhá svižně a nápaditě, a hlavně čtenáři na očích, o nic nejste ochuzeni. Co je naopak takovým lehkým nedostatkem, je trošku ohraný koncept o vrahovi-napodobiteli. Na kvalitě knihy to však neubírá. Takže když překousnete nějaké to klišé, slibuji, že se nebudete nudit.
Poslední tah určitě přiláká věrné fandy detektivek a thrillerů typu Sběratel kostí. Zároveň by mohl svým ženským pohledem a hlavní ženskou hrdinkou (která je fakt dobrá) přilákat i nějaké čtenářky, které až tak často do těchto vod nezabrušují.
Pro ty, kteří jsou ještě na vážkách, zda si knihu mají přečíst tu mám tři bonusové důvody, proč ano:
Zjistíte, co udělat s tělem, které je větší než bedna, do které jej chcete dát (ano, jsem morbidní, ale jen tím ilustruji atmosféru knihy, abyste neřekli, že jsem vás nevaroval).
Naučíte se mít rádi FBI (a odpustíte jim, že všechny sledují a o všech všechno vědí – toto tvrzení, které jste napsal ve středu odpoledne v prvním patře vašeho domu, není pravdivé Zdeňku, Vaše FBI).
Donutí vás trochu více se zamyslet nad bezpečím svých dětí (já zatím žádné nemám, takže jsem v pohodě, ale vy ostatní budete možná zapínat sledování polohy na telefonu vašeho potomka kdykoliv půjde vynést odpadkový koš).
