Na knihu Uvnitř mé hlavy se čeští čtenáři těšili dlouhou dobu a já byl mezi nimi. Napomohla tomu nádherná, velmi fotogenická obálka i fakt, že tento autorský debut pojednává o dívce, která už od dětství trpí nemocí zvanou paranoidní schizofrenie.
Příběh začíná v momentě, kdy je Alex sedm let. Je s maminkou v nákupním středisku a nemůže se odtrhnout od nádrže s humry. Fascinují ji, v jejích očích mají stejnou barvu jako její vlasy, rudě červenou. Tam potká Modroočka, chlapce s kukadly blankytnými jako nebe. Požádá ho, aby jí pomohl osvobodit ty nebohé humry. Několik jich uprchne.
Nakonec však Alex zjistí, že si to celé vymyslela. Do nádrže sotva strčila ruku, než ji její matka zarazila, a Modroočko se poté také nějak záhadně vypařil. Její jediný potenciální přítel byl nejspíš jen přelud. Po této události je jí diagnostikována schizofrenie, tedy že Alexin mozek nedokáže odlišit, co je realita, a co si vymyslela.
Alex je dost „divná“ – alespoň tak ji vnímá její okolí –; přitom si jen barví vlasy pestrobarevnými barvami, trpí paranoiou, že jí pronásledují komunisté nebo že jí někdo otrávil jídlo. Je totiž – tak trochu – schizofrenička a...
O deset let později Alex v záchvatu své nemoci ve škole posprejuje podlahu tělocvičny, a tak do svého posledního ročníku nastupuje na novou střední, East Shoal. Tam zdejší ředitel až chorobně opečovává sportovní výsledkovou tabuli, která je opředena nevšedními legendami. V rámci svého přestupku tam musí navštěvovat klub, dá se říct delikventů, kteří spravují školní tělocvičnu. A k Alexině úžasu tomuto klubu šéfuje kluk jménem Miles, jenž se až nevysvětlitelně podobá jejímu starému známému Modroočkovi, kterého potkala tenkrát v obchoďáku.
Na East Shoal hraje roli toho tajemného, nebezpečného týpka, který bere všelijaké podivné zakázky. A samozřejmě i on má za sebou temnou minulost a na triku velmi zajímavou pověst, podobně jako celá East Shoal. Kvůli různým skutečnostem je Alex na vážkách, jestli si Milese náhodou nevymyslela a jestli je reálné i celé její okolí.
Co je přelud a co skutečnost?
To nejzajímavější na této knize je pohled hlavní hrdinky na svět. I za situacemi, které se nám ostatním zdají naprosto běžné a normální a jsou součástí našeho každodenního života, může Alex hledat něco nebezpečného a nevyzpytatelného. Hádat, co si sama vytvořila ve své mysli a co se kolem ní doopravdy děje, je něco úplně odlišného a poutavého.
A i přesto si myslím, že tohoto nápadu nebylo příliš využito, podle mě se z něj dalo vytěžit mnohem víc. Přesto mají Alex a Miles velice zajímavě vykreslené charaktery, oba dva se od začátku značně vyvíjejí. Vedlejší postavy jsou naopak bezvýrazné a plytké.
Výsledková tabule skrývá tajemství
Příběh z velké části postaven na pátrání po záhadách, jež se týkají školy East Shoal a její výsledkové tabule a které byly základem pověr šířících se mezi všemi studenty. Průběh i samotné vyvrcholení tohoto "případu" se vskutku za nudné označit nedají. Rozhodně bych ale ocenil více, kdyby se Francesca Zappia věnovala podrobněji tématu schizofrenie nebo vztahů mezi postavami.
Knížku Uvnitř mé hlavydoporučuji příznivcům neobyčejných příběhů z žánru YA contemporary. I když by vůbec neuškodilo, kdyby se autorka více zabývala schizofrenií, příběh je velmi emotivní a zanechal ve mně dojem. Tento román je totiž o tom zanechat stopu ve vaší duší, což u mnoha lidí určitě dokáže. Já ji beru jako příjemně a svižně napsanou, lehce nadprůměrnou oddychovku, se skvělými hlavními hrdiny a námětem, avšak s ne dokonale využitým potenciálem.
Jaroslav Fiedor, praporčík, palubní střelec vrtulníku a zdravotník, se v strhujícím knižním rozhovoru vedeném Pavlem Hénikem podělil o své zážitky z misí v Bosně, Kosovu a Afghánistánu, o své cestě od klukovského snu k tvrdé realitě.
