Život k nevíře - Když ztracená naděje znovu rozkvete | RECENZE

All inclusive na Ibize

Důchod se přeceňuje. Život jí několikrát přejel bičem po zádech, a na konci toho všeho má sedět doma a hrabat se v zahrádce? Tak to je opravdu výhra. Grace, učitelka matematiky na vejminku, která přišla o schopnost uživat si. Když se k ní dostala informace, že podědila dům na Ibize po zesnulé kamarádce, která byla jen vzdálenou vzpomínkou na přátelství, jež skončilo před desítkami let, myslela si, že je to celé jen nepovedený vtip. Jenže co když nebyl? Grace v sobě posbírá zbylé síly a rozhodne se sednout na letadlo směr Ibiza. Velká životní změna na sebe nenechá dlouho čekat.

Život k nevíře

Recenzent na dovolené

Ibiza je rájem na zemi. Tahle myšlenka se mi dostala velice rychle do žil a Matt ji s každou nadcházející kapitolou přiživoval víc a víc. Je úplně jasné, že se do tohohle ostrůvku ve středozemním moři úplně pobláznil a ta modrá kniha, do které se právě vpíjím pohledem, je vlastně jedno velké vyznání lásky. Pokud jste dosud neměli chuť navštívit Ibizu, po přečtení tohoto románu změníte názor.

Autorův podpis je čitelný na každé stránce. Život není žádný med, ale když člověk vydrží dostatečně dlouho, změna k lepšímu si ho dřív nebo později najde. Autorova životní síla ke mně opět natáhla ruku, a já ji přijal. Když ale rozhrnu ten lákavý oblak, nahlížím na surovou realitu. Příběh hraje druhé housle, není to nejdůležitější dílek skládačky. Procházím knihou, cítím se přitom dobře, ale přece jenom tomu něco chybí – zápletky jsou nenápadité, vyprávění se vleče a k postavám se buduje nějaký vztah jen velmi omezeně.

Návrat z ráje

Mattův styl mi vyhovuje, a i když mě jeho kniha neoslnila příběhem, poselství, které předává, mě nenechává chladným. Malebné popisy přírody, všudypřítomná víra v lidstvo, to všechno jsem si užíval, dokonce jsem si zjišťoval na kolik by mě vyšla dovolená na Ibize. Kdyby mi stačilo environmentální poselství zabalené do líbivého obalu, asi bych neměl co vytknout. Bohužel jsem ale rozmlsaný z autorových předchozích knih, a tak jsem měl vysoké nároky. A víte, jak to funguje s vysokými očekáváními – málokdy je možné je naplnit. I přes všechny mé výtky zůstává ale Život k nevíře nadprůměrným románem. Mé srdce totiž není z kamene.