Recenze na knihu
Držet břitvu na tepu doby Adam Pýcha

Jestli něco dělám opravdu nerada, tak je to hodnocení poezie. To je totiž něco tak subjektivního a intimního, že nemám pocit, že mám jakékoliv právo hodnotit autorovy niterné pohnutky a úvahy. Co ocenit musím, je odvaha se takto odhalit a sbírku sdílet s veřejností. A čekat na ohlasy, čekat na reakce plné nepochopení, protože kdo jeho boty neobul, neuvidí to nikdy úplně stejně. Osobně jsem si ve sbírce našla několik básní a textů, které se mnou zarezonovaly, které jsem si označila, ke kterým se ráda vrátím a budu v nich hledat ještě víc. Snažit se číst ještě víc mezi řádky. Zvlášť texty nebásnického charakteru mě oslovily moc. Ale taky je tam spousta veršů, kde mi chyběl rytmus, který (možná jsem staromódní) je pro mě u básní důležitý. A další spousta textů, kde se mi to mezi těmi řádky prostě nepodařilo najít, které mi nic neříkaly. Dost možná je to „chyba" moje, ne autora, ale s největší pravděpodobností jsme v tom nevinně oba. Protože já nezažila to, co on, on nemá tušení, co mám za sebou já a tak se to prostě nepotkalo. A tak to někdy je. Tam se můžu, co do hodnocení opřít jen o ten rytmus, zvukomalbu, plynulost a nějakou „vláčnost" básní a ta mi často chyběla. Takové to, jak se s vámi slova mazlí na jazyku, když je čtete. A to se mi tady moc často nestávalo. Kolem a kolem hodnotím sbírku průměrně 5 / 10 Ale na Adama kvůli tomu jisto jistě nezanevřu, neboť si mě dostatečně získal Druhou šancí a dál budu netrpělivě vyhlížet další knihy z jeho pera.

Prostě super, přečteno jedním dechem...

Ta poezie asi není pro mě. :D

Duchaplný, nýnější, k věci. Některé básně mě až tolik neoslovily, ale u jich jsem já i manžel uznávali jak trefné jsou :) (některé i velmi pobaví!)

Ahoj, dnes jsem tu s recenzi na knihu od Adama a jeho sbírku básní a próz....Básničky, jako takové mam moc rada a hlavně je má rád můj malý 2lety syn, takže kniha Česká říkadla u nás jede dnes a denně:) Takze jsem si myslela, že tohle budou prostě klasické básně doplněné prozou, ale není tomu tak.... Nejsou to klasické básně plně rymovacek, co si člověk zapamatuje, ale jsou to básně, které mají dát najevo autorův pohled a jeho pocit z dané doby, minulosti, přítomnosti, budoucnosti či mezidobí......Nejsem si úplně jistá, zda mohu tuto knihu nějak hodnotit, jelikož ruku na srdce mě tato kniha tedy nezaujala a nejspíše jsem danému poslání neporozuměla tak, jak bylo myšleno...... Věřím, že Adam to vše myslel opravdu upřímně a od srdce, u něho to ani jinak být nemůže, a snaží se predat "své poslání a pohled na deni" , ale mně se tato kniha nijak nedotkla :( Nerada pisi negativní hodnocení a dopředu se Adame omlouvám, ale bohužel to na mě neudělalo dojem. Jsem si ale jistá, že si své příznivce určitě najde. A hlavně, těším se na knihu Druhá šance a tam už to bude určitě pro můj "mozek" přijatelnější čtení:) Hodnotím 2/5 za sympatického autora a jeho snahu předat svůj názor a otevřít lidem oci

Výborná, moc se mi líbila. I když poezii jinak nečtu. Určitě se k ní budu často vracet.

Jako jistě spousta z čtenářů této knihy jsem relativně nedávno jsem četla autorovu první knihu Druhá šance, a byla jsem z ní naprosto unešená a nadšená. Když jsem se dozvěděla, že bude vydávat básnickou sbírku, přemítala jsem zda si ji mám přečíst, či nikoliv. Poezie je totiž pro mne velmi subjektivní a trochu jsem se bála, abych se nezklamala. Držet břitvu na tepu doby ovšem není jen sbírka poezie. Obsahuje i několik více či méně krátkých próz. Je rozdělena na 4 tematické celky - minulost, přítomnost, budoucnost a mezičasí. Celá sbírka je laděna spíše do stylu moderní poezie - některé básničky zaberou jednu stránku, některé více, ale třeba tím stylem, že na jedné straně je pouze jedno nebo dvě slova. Musím přiznat, že poezii hodnotím nerada. Jak jsem již říkala, je to podle mě velmi subjektivní záležitost a ohromně záleží na tom, jestli se osobnost autora a čtenáře v určitém bodě protnou a jsou tedy spolu "na jedné vlně." Bohužel musím říct, že většina básní pro mne byla změtí slov bez zřejmého smyslu. Nějak jsem nedokázala rozluštit, co tím vlastně autor chce říct, jaké byly jeho myšlenky, co ho vedlo k napsání zrovna těchto veršů. V celé sbírce jsem našla všehovšudy 10 básniček, které se mě nějakým způsobem dotkly, rezonovaly mnou. Úplně mi neseděly kousky, ve kterých byly použité příliš moderní výrazy, anglická slova nebo občas i vulgarismy. Asi jsem v tomhle trochu staromódní. Co mě ovšem nadchlo a přesvědčilo o tom, že Adam opravdu umí psát, byly krátké prózy doplňující básně. Mou nejoblíbenější se bezpochyby stala Dívka bez barvy I., protože se svým stylem ohromně přiblížila právě mé oblíbené Druhé šanci. Byla to stejně uchvacující sci-fi podivnost, která by podle mě mohla být námětem minimálně na povídku, ne-li na celou knihu. Na tenhle příběh budu dlouho vzpomínat. Mou závěrečnou myšlenkou tedy zůstává, že ač na poli básnickém jsme se s autorem tak trochu minuli, u jeho další prózy nebudu váhat ani vteřinu a půjdu si ji přečíst.

Znepokojujúco pravdivé… Mrazivo skutočné… Prekvapivo realistické… Poéziu čítam len výnimočne, ale každý rok sa snažím po nejakej siahnuť. Čítať poéziu je samo o sebe zložitejšie, a to nevravím o tom, ak ju čítate v inom ako rodnom jazyku. V českom jazyku čítam bežne (a zrejme aj častejšie ako v slovenskom), ale prózu a táto poézia mi dala zabrať. Zbierka je rozdelená na štyri časti, s ktorými som to mala ako na hojdačke. Najprv som bola nadšená, úplne hotová z toho, ale sú tie básne kruto pravdivé. To bolo v časti Minulosť. Tu som si označila takmer každú báseň. Lenže časti Súčasnosť a Budúcnosť mi nesadli a tie som proste prečítala a vôbec sa ma nedotkli. Lenže časť s názvom Medzičasí bola pre mňa opäť skvelá a vynahradila mi predchádzajúce básne, ktoré ma nudili. Všimla som si, že táto zbierka ma pomerne slabé hodnotenie, no musím povedať, že som čítala aj známe a vychvaľované zbierky, ktoré sa mi páčili oveľa menej. Tu platí oveľa viac ako pri próze fakt ,,sto ľudí sto chutí”, pretože aj keď mi asi polovica zbierky nesadla, zopár básni ma poriadne zasiahlo a je dosť možné, že k týmto básniam sa ešte v budúcnosti vrátim a prečítam si ich znovu.

Vztah k poezii je něco tak strašně subjektivního a intimního, až mě to někdy i děsí. Ve svém životě jsem přečetla hodně básnických sbírek. Od českých klasiků až po prokleté básníky. Dodnes si pamatuju krásné, temné i odvážně verše spisovatelů jako byl Charles Baudelaire nebo Arthur Rimbaud. A kdo by neznal Paula Verlaina, no ne? Nicméně, pokud bych měla jmenovat básníka, který se opravdu dotkl mé rozervané duše, pak bych asi musela zmínit praotce literárního hororu Edgara Allana Poea. Poezie šla ale značně dopředu a odklonila se jiným směrem. Ve světě rezonují volné verše, rytmus přestává dominovat a tempo udává básník dle svého uvážení. Zvlášť poslední roky převažují verše agitační, které mě až tak moc neberou, ale vzhledem k době, ve které žijeme, tento projev chápu. Do rukou se mi dostala básnická sbírka Adama Pýchy, která na první pohled zaujme svou překrásnou obálkou. Slibuje čtenářovi výlet do minulosti, přítomnosti, budoucnosti a tzv. mezičasí. Nalezneme v ní básně kratšího i delšího rozsahu, verše převážně subjektivního rázu, kdy se autor zkusil ze všeho, co ho dusilo, vypsat touhle poetickou formou. Spoustě veršům jsem bohužel nerozuměla a dle mého mají pro autora svůj specifický význam, který ani není možné pochopit širší veřejností. Některé básně ale jasně odkazovaly na konkrétní dobu a troufám si říct, že i postavy a situace dnešní zlomené doby. Střídaly se verše veselé i smutné. Chvíli vás tak autor naladil na melancholickou vlnu, aby vás z ní pak mohl další slokou vysvobodit. Tahle sbírka nebude pro každého. Už jen z toho principu, že jsou v ní verše často napsány stylem, který je pro autora scifi typické a řekla bych i blízké. Verše tak někdy pochopíte, někdy je pochopíte jinak, než byly napsány a bohužel je někdy nepochopíte vůbec.

Tahle kniha se čte skvěle rychle a má opravdu nádhernou obálku. Nesedla mi však celá ale pár básní mi sedlo a dala jsem si tam lepíky. Některé však šly mimo mě, ale kdo má rád poezii tak proč to nezkusit. Já se těším až si najdu čas na knihu Druhá šance.

Velmi zajímavá sbírka básní. Autor nás zavede do minulosti, přítomnosti, budoucnosti a dokonce do mezičasí. Každý si v knize najde to své. Já si velmi oblibila minulost. Básně jsou krátké a mají co předat. Tato sbírka určitě stojí za přečtení Doporučuji.

Nejsem sice zrovna náruživý čtenář básní a próz, každopádně občas si něco takového ráda přečtu. Osobně se mi líbily například sbírky od Amandy Lovelace, ale absolutně mi nesedla Rupi Kaur. Teď jsem dostala příležitost přímo od Adama Pýchy, přečíst si jeho sbírku Držet břitvu na tepu doby. Samotná obálka se mi líbila hned, přesně jak se říká, v jednoduchosti je krása a i na dotek kniha působí příjemně. Teď však k samotnému obsahu. Bylo několik částí, které jsem nepochopila a něco bych do knihy asi ani nepoužila. To, co se mi líbilo, jsem si označovala lepíky a několik jich tak v knize mám. Nejvíc se mi líbila poslední část, tam mám lepíků nejvíc a kdyby byla celá kniha v podobném smyslu jako poslední část, tak si myslím že by se mi to líbilo o něco víc. Takže, zasmála jsem se, několik částí mě zasáhlo víc, u některých mi upřímně zůstával trochu rozum stát. Stále u mě vede Druhá šance, v tom se dle mého autor našel víc než v básních a próze. I když jsem u toho musela mnohem víc držet pozornost. Ještě jednou děkuju Adamovi za poskytnutí knihy k recenzi. Snad se jednou také dočká podpisu. 3/5 ⭐️ bylo to takové půl na půl, plus do hodnocení zahrnuji povedenou obálku.