Recenze na knihu
Všechno modré z nebe Mélissa Da Costa

Pokud pláčeme jen proto, že zašlo slunce, přes slzy neuvidíme hvězdy." ROAD TRIP NAPŘÍČ FRANCIÍ, OD ALP PŘES PYRENEJE PO BRETAŇ. Jedna z nejkrásnějších knih, co jsem četla. Už od začátku příběhu víte, jak kniha skončí, ale ta cesta hlavní postavy je tak neskutečně nádherná, plná poznání nejen sebe sama, ale i míst, kam by se nikdy nepodíval, nebýt jeho nemoci. Celou dobu jsem cítila totální bezmoc vůči mladému člověku a uvědomovala si pomíjivost všeho. I našeho života. Dnešek tu je, ale co zítřek? Smrt je nevyhnutelná a nač se hnát za zbytečnými statky, do hrobu si je nevezme nikdo z nás. Pořád mi vyvstává otázka, jak bych se zachovala já, kdybych věděla, kolik času mi zbývá. Chtěla bych toho zažít určitě hodně, splnit si své sny. Některé věci jsou nezvratné a proto "když už se nemůžeme vrátit, musíme se starat jen o to, jak jít dopředu co nejlépe." Kniha je napsána tak citlivě, je velmi obsáhlá, ale každá věta, každá stránka má svůj smysl. Najdete na nich mnoho mouder, citátů a myšlenek, které člověka pohladí, donutí se zamyslet a v neposlední řadě, stejně citlivé duše, jako jsem já, i rozpláčou. A nejednou. Citát na závěr: "Opravdová objevitelská výprava nespočívá v hledání nových krajin, ale ve schopnosti dívat se novýma očima." Kéž by se každý z nás uměl dívat více srdcem a tak, jako by to mělo být naposled.

Nádherný, silný příběh. Ke knize se určitě jednou vrátím. Doporučuji.

Émilovi je dvacet šest let a trpí vzácnou Alzheimerovou chorobou. Lékaři mu předpovídají poslední dva roky života. On však nechce jen sedět a čekat. Vydá se na svou vysněnou cestu po Francii. Na inzerát hledá někoho, kdo by jel s ním. Tak potkává Joanne, mladou ženu, která sama utíká před svým tajemstvím. Od první stránky nás autorka hodí do příběhu rovnýma nohama. Žádné řeči kolem, ale hned inzerát a za chvilku už se vydáváme na cestu. Díky tomu se okamžitě začtete a budete chtít víc. Víc Émilova i Joannina života. Budete chtít znát každé jejich tajemství i to, jaký život žili doposud. Jelikož miluji Francii, road movie v jakékoliv podobě a silné lidské příběhy, tuto knihu jsme nemohla minout a jsem za to moc ráda. Okamžitě jsem se přenesla na cestu s touto zajímavou dvojicí, měla jsem chuť pořídit si sama karavan a jet taky, stejnou cestou jako oni. Celé je to psáno lehce, svižně, poutavě. Nechybí emoce a silné příběhy. Na jednu stranu chcete číst dál a dál, na druhou stranu se bojíte, co přijde, protože je to jasné od začátku. Jen doufáte, že vše proběhne tak, jak si Émil přeje. Tuto knihu si vychutnejte pomalu, nespěchejte na ni, i když příběh Vás nutí otáčet stránku za stránkou. Kniha je plná krásných myšlenek a citátů. Člověk se při čtení musí zamyslet sám nad sebou, jaký žije svůj život, jak ho prožívá, vnímá a jak si ho užívá. Donutí nás přehodnotit některé naše kroky. Každý by si měl udělat takový výlet, aby si v klidu pohlédl do své hlavy a duše, na všechno se podíval novýma očima a došel k odpuštění… Myslela jsem si, že nedám celých pět hvězdiček. Někdy mi vadilo, že se některé myšlenky opakovaly stále dokola, ale po dočtení, když mi tekly slzy proudem a vzala jsem celou knihu jako celek, musím dát nejvyšší hodnocení. Je to krásná kniha, kterou doporučím všem, co mají rádi příběhy plné lidskosti a emocí.

Jestli chcete prožít necelé dva měsíce plné emocí , smutku, bolesti, ale také i pěkných vzpomínek jednoho kluka a holky, se kterou se život zrovna nemazlil, tak tato kniha je ta nejlepší volba. Opět perfektně napsaná kniha.

Krásný příběh.