Recenze na knihu
Poslední velkokněžna Bryn Turnbull

Bryn Turnbullová ve svém historickém románu Poslední velkokněžna sleduje očima nejstarší dcery cara Mikuláše II., velkokněžny Olgy Nikolajevny, poslední roky vlády dynastie Romanovců. Předkládá nám tak nejen náhled na část historického období a jeho politickou situaci, ale i do soukromí a běžného života carské rodiny. Jsme také svědky Olžiných nešťastných lásek, kterých se musí vzdát, protože jí její původ předurčil jiný osud. Nedílnou součást příběhu tvoří otec Grigorij Rasputin - pochybný léčitel, který se stará o careviče Alexeje trpícího dědičnou hemofilií. Podle carevny Alexandry Fjodorovny je jediným, kdo dokáže jejímu milovanému synovi a následníkovi trůnu vždy pomoci. Rasputin tím carevnu dokonale ovládne a přes její přímluvy dosáhne velké pozornosti samotného cara. Jeho vliv u carské rodiny v kombinaci s jeho až skandálním chováním je později jedním z více důvodů, proč se lidé začnou proti carovi bouřit. Kapitoly popisující období od abdikace cara Mikuláše, přes pobyt ve vyhnanství, až po poslední chvíle života carské rodiny střídají veselejší retrospektivní kapitoly plné třpytivých světel plesových sálů, prvních lásek velkokněžny Olgy a Taťány či zážitků z oslav třísetletého výročí vlády Romanovců. Při čtení jsem obdivovala Olžinu odhodlanost a oddanost rodině a celé zemi - “Jsem dcerou ruského cara a rodinu neopustím. Jestli mě čeká smrt, zemřu na ruské půdě.” Z chování všech členů rodiny byla cítit silná vzájemná láska a respekt. Carovým posledním přáním ve vyhnanství bylo, aby je věznitelé nerozdělovali, ať se stane, co se stane, aby zůstali všichni stále spolu. To se mu také vyplnilo. Brzy ráno 17. července 1918 byli společně všichni členové carské rodiny krutě popraveni. Pokud vás někoho toto téma zajímá, určitě vám Poslední velkokněžnu doporučuji. Tím, že jde o historický román, není knížka vůbec těžká na čtení. Přijatelnou formou si tak přiblížíte část ruských dějin.