Recenze na knihu
Pěšky na Aldebaran Adrian Tchaikovsky

Nic moc

Za den a kousek přečteno. Poměrně dobře atmosférická scifárna. Sympatický námět, místy lehce originální, někde plný nápověd. Prastarý artefakt se objeví za Sluneční soustavou a vydá se k němu mise. Pak část posádky vleze dovnitř. Nevědí, co můžou čekat. A to je přesně vončo. Řekla bych k tomu asi tohle: pozor na to, co si přeješ :). Ale kdo by nechtěl být astronaut, žejo :). Vysvětlení/závěr/rozuzlení... A vlastně proč ne :)? I když otázečku, dvě, bych měla. Nebo možná tedy spíš úvahu. Dočetla jsem, šla do pelechu a hlavou se mi honily věci... co kdyby... proč to... kde a kdo?

Výborná sci-fi jednohubka mě velmi příjemně překvapila. Připadalo mi to jako takový mix Vesmírné odyssey, Rámy a Marťana. Téma průzkumu mimozemskych artefaktů mám velmi rád a tady navíc autor dokazuje svou úžasnou fantazii při popisu různých druhů mimozemšťanů. Části týkající se celé expedice, jejího vzniku a historie nálezu Artefaktu mě bavily asi nejvíc a připadaly mi až tragikomicky uvěřitelné. Přes všechnu chválu bych asi preferoval, kdyby byla kniha psaná časově lineárně a nestřídala po většinu obsahuje dvě roviny. Ačkoliv co vlastně jsou pro Artefakt časové roviny ? Nic, co by mělo význam, přesto by se mi asi kniha četla lépe. Taky jsem se moc nepotkal s humorem, kterého sice nebylo mnoho, ale většinou mi nesedl. Celkově dávám 4* a rozhodně to bylo blíž k pěti, než ke třem. Tchaikovsky přesvědčil, že je dobrý autor a určitě jsem s ním neskončil.