Recenze na knihu
Dcera Osvětimi Tova Friedman,Malcolm Brabant

Asi začnu úplně od začátku. Celá první polovina knihy je v podstatě peklo. Mrazí vás v ní v zádech, bojíte se jít spát, brečíte a bolí vás srdíčko. Všechny tyhle pocity v nás dokáže vzbudit pouhými slovy. Dřív pro mě holokaust a druhá světová válka byly pouhými termíny ve škole, ale teď na to pohlížím z naprosto jiného úhlu. Je to něco úplně jiného, když se sžijete z jednou osobou, která si všemi věcmi, o kterých vám ve škole jenom vykládají, prošla, a dokonce je i přežila. ~~~~~~~~~~~~~~~~~ Knihu jsem nehodnotila, protože bodovat hvězdičkami takhle silný příběh něčího života mi přijde naprosto nesmyslné. Proto vám bude muset stačit moje tvrzení, že kniha byla velmi dobrá, čtivá a „na duši drásající“. Rozhodně bych ji však nedoporučila lidem, kteří na ni nejsou připraveni a kterým nejde o tu atmosféru. Nečekejte žádné zázraky, ani přeslazené konce, spíš tvrdou a krutou realitu. ~~~~~~~~~~~~~~~~~ Jedinou stinnou stránkou byla dle mého názoru poslední třetina knihy. Když byla Tova osvobozena a sešla se znovu s rodinou, tak už to bylo spíše jako stručný životopis typu: „Přestěhovali jsme se tam a pak tam, umřeli mi rodiče, potkala jsem tohohle, vzali jsme se, měli jsme děti, ty dospěli a jak žiju dnes.“ Bylo to tudíž něco naprosto odlišného než první části knihy, které ve vás vyvolávaly ty hrozné pocity. Neříkám, že je to špatně, pouze podotýkám, že to pro mě byl velmi nečekaný skok a trochu odpočinkový závěr. ~~~~~~~~~~~~~~~~~ Shrnuto podtrženo: - Moc doporučuju - Vyvolá pocit přítomnosti - Poslední třetina trošku jiná