Recenze na knihu
Živá minulost Veronika Martinková

Mí oblíbení, Hana a David. A díl, ve kterým se ve mně vyloženě vařila krev Tady se ještě více propisuje, že Davida buď nenávidíte, nebo milujete. Já jsem jednoduše tým milujeme! Knihou rezonuje vražda mladé ženy, s trošku pochybnou osobností (jak se postupně odhaluje) Co ale knihou rezonuje daleko víc, je vyšetřování inspekcí samotného kapitána Winklera.

Oceňuji, že autorka neměnila strukturu a rozdělení textu. Tedy členění na kapitoly, kde byl v úvodu vždy označen vypravěč (ich forma) a datum. Pro lepší orientaci v ději je lepší číst příběhy postupně. Já jsem za to byla hodně ráda. I přes to bylo dobře, že autorka vždy ve zkratce zmínila o koho jde nebo jakou to má souvislost. Děj byl hodně napínavý, hlavně jeho závěr. Začetla jsem tak, že jsem knihu nemohla odložit. Přiznám se, že po Podílu viny by mě nenapadlo, že mě další díly tolik pohltí. Autorka se hodně zlepšila. Vrah Laury Králové pro mě byl překvapením. Tentokrát jsem ani nevěděla koho podezřívat. Stejně jsem na tom v případě Davida. Avšak tuším, co bude klíčem k rozluštění. David byl zkrátka takový ten bad boy, který chce spravedlnost, i když poruší všechny možné předpisy. Navíc místo, aby si otevřeně s Hanou promluví, tak před ní utíká. Hana ho musí hodně milovat. Na jednu stranu jsem ráda, že se nemusím s hlavními hrdiny loučit. Autorka totiž pracuje na pátém pokračování s názvem Mrtvá budoucnost. Na druhou stranu nevím, jak to vydržím. V hlavě mám hned několik možných variant a jsem napnutá jak struna.